ERICH MARIA REMARQUE - NA ZÁP. FRONTĚ KLID

„Kniha je pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům“.

Způsob vyprávění – ich-forma, ke konci přechází do er-formy (Padl v září 1918…..)

Jazykové prostředky - spisovný jazyk, místy prokládaný nespisovnými slovy a vulgárními výrazy, které umožní čtenáři lepší představu o atmosféře na frontě (zvětšují napětí), přímá řeč, metafora (mlčení bobtná), personifikace (oči řvou), přirovnání

Členění – kapitoly, chronologicky s občasnými retrospektivními prvky (gymnasium, výcvik)

Další zpracování - první film byl natočen roku 1930 (dlouho se nesměl promítat), další v roce 1979 – na obou se podílelo primárně USA

Hlavní postavy

Paul Baumer – hl. postava, vypravěč, zpočátku pln ideálů a odhodlání – ale v průběhu děje se úplně změní

Albert Krop: bývalý spolužák Pavla, Müller: bývalý spolužák Pavla (ještě pořád sebou vláčí učebnice a sní o válečné maturitě, v bubnové palbě šprtá fyzikální poučky), Leer: bývalý spolužák Pavla, který nosí plnovous a libuje si v děvčatech, František Kemmerich: bývalý spolužák Pavla, Tajden: největší jedlík, je pro něj snadné unikat z problémů, Haie Westhus, Deterdig: sedlák, jenž myslí jen na svou usedlost a na svou ženu, Stanislav Katczinsky: nejstarší (čtyřicátník), hlava jejich skupiny, vždy sežene něco „navíc“
Himmelstoss: desátník, v civilu listonoš, šikanuje podřízené, zbabělec tváří v tvář nepříteli, primitiv

+ Pavlova Rodina, jeptišky, vojáci, dívky

Děj – odehrává se za 1. světové války na západní frontě (Francie)

Paul Baumer, student gymnázia, společně s několika spolužáky podlehne vlasteneckému nadšení profesora Kantorka a vydá se dobrovolně přihlásit na frontu. Pavlovo nadšení ale netrvá dlouho. Nejprve prochází tvrdým výcvikem. V průběhu výcviku se setkává on a jeho přátelé s Himmelstossem – velitelem výcviku, který je šikanuje. Poté odjíždí na frontu. Bitevní pole mu otevře oči, poskytnemu pohled na válku v pravém světle – neidelizovaný. František Kemmerich umírá ve strašlivých bolestech (hned v prvním boji schytá kulku do stehna -> amputace). Do poslední chvíle je s ním Pavel a utěšuje ho, že se uzdraví. Müller si chce vzít jeho boty, protože je nebude už potřebovat.
Ve válce se všech zmocňuje hnus a odpor. Jsou nuceni zabíjet, jinak by byli zabiti. Přežívají v nelidských podmínkách. Vojenská kamarádství vznikají tváří v tvář smrti. Mladí, ani ne dvacetiletí chlapci, zažívají válečné hrůzy – bombardování, plynové útoky a krvavé boje muže proti muži.

Vojáci přežívají v zákopech díky neuvěřitelnému množství drobných náhod. Muži jsou v neustálém ohrožení a Pavlovi kamarádi jeden po druhém umírají.

Pavel dostane dovolenou a jede za rodinou. Svoji maminku najde umírat na rakovinu. Přestože nemají sami skoro co jíst, dávají Pavlovi jídlo. Pavel zatajuje před rodiči všechny hrůzy, které zažil a viděl, a tvrdí, že válka není nic hrozného, protože nikdo, kdo válku sám nezažil, ji nemůže pochopit. Pavel se setkává s lidmi, kteří mu vůbec nerozumí, a chtějí slyšet o hrdinských činech a skutcích ve jménu vlasti. Pavel je znechucen. Ví, že už by se mu nikdy nemohlo podařit znovu se zařadit do běžného života. Pavel navštěvuje matku zesnulého Kemmericha a oznamuje jí, že její syn zemřel. Hysterická matka ho nutí přísahat na vlastní život, že František zemřel okamžitě a bez bolestí. Pavel jí lže, protože pravda už nikomu nepomůže.