Esej Ženitba

Ženitba

Jako další knihu pro svou esej jsem si vybrala Ženitbu od Nikolaje Vasiljeviče Gogola. Knihu jsem si koupila při jedné z mých toulek po knihkupectví a po přečtení mohu říci, že to nebyla špatná volba. Kniha má dvě dějství. Příběh pojednává o námluvách a potencionální svatbě. Pět ženichů se uchází o ruku slečny Agáty a hlavní hrdina je jedním z těchto nápadníků.

Pokud bych měla zhodnotit hlavního hrdinu, nazvala bych ho nerozhodným člověkem. Já sama si občas připadám jako nerozhodný člověk, ale kdybych se měla s Podkolatovem porovnat, mohu prohlásit, že jsem v podstatě člověk rozhodný. Když se dostanu do situace, ve které si nejsem jistá svým vlastním rozhodnutím, pokusím se nad problém zamyslet se všech stran a úhlů, zvážím všechna možná řešení a pak se teprve rozhodnu pro jednu z možností. Ne všichni ovšem postupují takto, každí jsme jiní a například lidé mně blízcí řeší nerozhodnost každý po svém. Někdo možnosti probere s přáteli, jiní jednají impulzivně, případně pod tlakem, ať tak či onak každý tyto situace nějakým způsobem řešíme. A tady bych se znovu vrátila k hlavnímu hrdinovi, kterého mohu připodobnit k uschlému listu plovoucímu po řece života. On sám netuší, kam ho proud zanese nebo v jakém meandru řeky zůstane zachycen.

Ale i takoví lidé nemusí být v životě tak docela ztraceni, pokud kolem sebe mají dobré přátele. I náš hlavní hrdina přítele má. V této knize se jeho přítel snaží nerozhodného kamaráda oženit, jelikož zjistí, že o svatbě uvažuje. Tady bych se chtěla zamyslet nad tím, zda smyslem opravdového kamarádství je toho druhého měnit a popostrkávat ho k činům, o nichž není sám přesvědčen. Já sama bych se kamarádce nebo kamarádovi pokusila pomoci tím, že bych byla jejich rádcem v případě, že by poradit chtěli, jejich oporou, kdyby ji potřebovali, ale ne tím, kdo za ně řeší jejich život. Za celý svůj život jsem poznala spoustu lidí, měla spoustu kamarádů, ale žádný z nich nebyl ten opravdový, na kterého bych se mohla spolehnout za každé situace. O to větší radost mám, že jsem s příchodem na střední školu konečně pravou kamarádku našla.

Slečna Agáta měla kolem sebe také přátele a známé, kteří to s ní mysleli dobře a chtěli jí pomoci. Probírali s ní potencionální ženichy, jejich přednosti a kvality, ale zároveň i nedostatky. Agáta však všechny rady dokázala zahodit během jediného okamžiku, kdy se setkala s přesvědčivým přítelem hlavního hrdiny. Při čtení této části jsem si uvědomila, jak jsou někteří lidé snadno ovlivnitelní. Podle mě je důležité mít svůj vlastní názor, a pokud už s někým souhlasím, nemohu to vzápětí vše popřít. Každý si v průběhu života utváříme vlastní názor a velmi mě překvapilo, že Agáta ve svých sedmadvaceti letech svůj názor neměla.