Evžen Oněgin

Děj a kompozice

Román je složen z osmi hlav, z nichž každá je uvozena motty ruských i světově proslulých autorů. Dílo je vystavěno na principu tzv. zrcadlové kompozice. Petrohradský švihák Oněgin, který většinu času tráví ve vysoké společnosti na plesích, se po smrti svého strýce usadí na venkově. Zde se nejdříve seznámí s mladým básníkem Lenským a ten jej zavede do rodiny vdovy Larinové, která má dvě půvabné dcery. Taťána se do Oněgina zamiluje, napíše mu milostný dopis, Oněgin ji však odmítne a záměrně flirtuje s Olgou, do niž se zamiluje Lenskij. Oněgin tak vzbudí jeho žárlivost a je vyzván na souboj, při němž Lenskij umírá. Oněgin otřesný touto tragickou událostí odchází do ciziny. Taťána s matkou odjíždí do Moskvy, kde je provdána za staršího generála, knížete Germina. Oněgin se s ní po letech setká v Petrohradě na plese, bláznivě se do ní zamiluje, píše jí dopisy, které zůstávají bez její odpovědi. Vyznává jí lásku i osobně, ale Taťána jej odmítá, zůstává věrná svému muži, i když tajně Oněgina stále miluje.

Jazyk a styl

Román je psán ve verších, s použitím tzv. oněginské strofy (čtrnáct veršů po osmi či devíti slabikách), s pravidelným rýmovým schématem.

Děj je popisován jak Ich – formou, tak i Er – formou

Okolnosti vzniku díla

Poprvé se Puškin o svém novém románu zmínil v dopise příteli P. A. Vjazemskému. Podle vlastních výpočtů pracoval autor na svém románu dlouhou dobu, přesně 7 let, 4 měsíce, 17 dní, s časovou datací od 9. května 1823 do 25. září 1830. V roce 1831 ještě doplnil v osmé kapitole Oněginův dopis adresovaný Taťáně a souborně vydal celý svazek roku 1833.

Vliv díla

Autor svým románem zapůsobil na literaturu mnohých zemí. V české literatuře 19. stol. Byl napodobován dříve, než byl do češtiny přeložen. Ovlivnil některé díla J. Nerudy, G. Pflegera – Moravského, F. Adamce a další. K vytvoření opery inspiroval P. I. Čajkovského (1879).

UKÁZKA ZAUJETÍ:

Čekám Tě: jedním pohlédnutím
naději v srdci vykřísni,
anebo zpřetrhej ty sny
odsudkem zaslouženě krutým!

Končím! Jak strach z té hanby snést...
Jak jsem to mohla napsat...já...Vám...
Mám záštitu však: Vaši čest,
a té se bez váhání vzdávám...

Osobní hodnocení

Na tomto příběhu o hledání životní cesty Oněgina se mi zalíbil především konec. Nebyl to žádný, dnes moderní „happyend“. Taťána Eugenovi přiznala, že ho stále miluje, ale přesto zůstala věrná svému manželovi, ke kterému chovala velkou úctu... Oněgin si tak uvědomil, jakou udělal před lety obrovskou chybu. Taťána mohla být jeho, jenže on ji tehdy nechtěl... Kniha je napsána ve verších, proto jsem některé pasáže úplně nepochopila, nebo mi nedocházely souvislosti, ale i tak to bylo zajímavé.

Zdroje

• Učebnice – Edice maturita (OBSAHY A ROZBORY DĚL (k LITERATUŘE – přehl. SŠ uč.))

• http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/alexandr-sergejevic-puskin/evzen-onegin-2.html#ixzz531FhapQb

• http://www.spisovatele.cz/alexandr-sergejevic-puskin