Exupery - Malý princ
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Próza
Ubývá dějovosti (nejen lyrizací, ale i jinými prostředky), autoři píší mnohem subjektivněji, přidávají své osobní zážitky a myšlenky.
Mění se i vnímání času – není nutná časová posloupnost.
Ukazuje rozdíl ve vnějším a vnitřním vnímání světa, vzniká konflikt mezi skutečností a vnímáním jedince
Užití prvků tzv. absurdity (to, co v normálním světě není reálné)
Díla nemusí být prvoplánově sdělná, autor nechává čtenáře domýšlet všechny důsledky, skutečná sdělení mohou být ukryta mezi řádky (např. E. Hemingway, metoda ledovce)
Experiment s jazykem; často dokonalá znalost jazyka, velká slovní zásoba
Autoři se řadí většinou do tří základních proudů: realistického, experimentálního a detabuizačního
V realistické tvorbě zaznívají např. myšlenky antimilitarismu v reakcích na první světovou válku (Henri Barbusse – Oheň), vznikají i historické romány (Lion Feuchtwanger – Goya) nebo romány dokumentující různé rodinné generace (Thomas Mann – Buddenbrookovi a John Galsworthy – Sága rodu Forsytů)…
Experimentální literatura: autoři se snaží nabourat tradiční výstavbu literárního díla, chtějí do literatury přinést moderní prvky. Narušují dva základní aspekty: dějovou linii a postavy. Nedodržují jediný žánr (žánrovou formu). Děj je měněn změnou časových linií, objevuje se i tzv. bezčasí (čas je cyklický, neměnný, stejný). Délka popisovaného období mnohdy neodpovídá skutečnému popisovanému času (kapitola vyhrazená pro jednu hodinu x odstavec pro několik dní…). Časové linie mohou bez varování přecházet z jedné doby do druhé. Děj může být narušen nebo zastaven i jinak, například pomocí encyklopedických poznatků, které dílo posunou do odborné roviny. Virginia Woolfová, James Joyce (Anglie), Marcel Proust (Francie)
Detabuizační literatura: autoři věnující se této literatuře byli často odsuzováni a jejich díla bývala zakázaná. Věnovali se tématům jako vztahy společensky nerovných lidí, objevovala se snaha o líčení milostného života. D. H. Lawrence (Anglie)
Zvláštní vývoj literatury proběhl v Rusku. Po bolševické revoluci existovala pro literaturu řada omezení, vydávat mohli jen autoři píšící probolševicky, ostatní vydávali se značnými omezeními nebo nevydávali vůbec (psali „do šuplíku“). Velká část inteligence emigrovala, ale někteří autoři v emigraci si zanechali ruštinu jako svůj literární jazyk. Častými tématy jsou revoluce a následná občanská válka. Maxim Gorkij přinesl socialistický realismus, stranící dělnické třídě. Michail Bulgakov napsal Mistr a Markétka, román se znaky literatury druhé poloviny dvacátého století.
USA se s vlnou emigrantů z Evropy stává multikulturní zemí, rozvíjí se mnoho kulturních (i literárních) směrů. Rozebírá se i téma tzv. amerického snu. Vzniká tzv. „ztracená generace“: autoři, které vážně poznamenala válka, mnohdy bývali neschopní se začlenit zpět do normálního života. Tito lidé přijížděli do Evropy hledat ztracenou identitu, smysl života. Pojem ztracená generace přinesla Gertruda Steinová, spisovatelka žijící v Paříži. Antimilitarismus. Ernest Hemingway, Francis Scott Fidgerald, E. M. Remarque (ztracená generace, ale Německo)