Jazyk jako nástroj myšlení, jazykověda a její disciplíny

Jazyk jako nástroj myšlení. Jazykověda a její discipliny.

• O nezastupitelné úloze jazyka v lidském myšlení dnes již není pochyb. Skutečným kánonem moderní jazykovědy se stalo dílo Ferdinanda de Saussura Kurs obecné lingvistiky, vydané poprvé v roce 1913, v němž tento švýcarský badatel odhalil (krom jiného) těsnou spojitost jazyka s myšlením („Hranice našeho jazyka jsou zároveň hranicemi našeho světa.“). I on byl však součástí širšího filozofického proudu, akcentujícího důkladněji právě jazykové aspekty. Vztah jazyka a myšlení však dodnes není zcela uspokojivě vysvětlen.

• hláskosloví – o zvukové složce jazykové komunikace

• fonetika – studuje činnost mluvních orgánů při řeči (artikulační fonetika, pracuje se širokým biologickým aparátem – např. postavení rtů a jazyka, činnost hlasivek atd.), charakter výsledného zvuku (akustická fonetika, opírá se o četné fyzikální poznatky) a jeho sluchové hodnocení (percepční fonetika)

• zatímco dříve byla v kurzu tzv. instrumentální fonetika (tedy vycházející z počítačových analýz), dnes tato věda čerpá poznatky především z percepčního hodnocení

• fonologie – zaměřuje se jen na ty složky zvukového signálu, které jsou v daném jazyce významotvorné, hodnotí tedy zvukový materiál z lingvistického hlediska

• někdy bývá pokládána za jakousi podmnožinu fonetiky – odtud funkční fonetika (přihlíží k významu)

• obě discipliny se ve svých poznatcích doplňují

• ortoepie – poučení o spisovné výslovnosti

• gramatika (mluvnice)

• morfematika – nauka o morfémech, jejich stavbě, druzích, kombinačních schopnostech

morfém – nejmenší část slova mající ustálenou formu i gramatický význam

• morfologie (tvarosloví) - nauka o slovních druzích, o vnitřní stavbě slovních tvarů

• syntax (skladba) – nauka o stavbě vět a souvětí

• lexikologie

• nauka o slovní zásobě, speciální lexikografické problematice se věnuje etymologie (o původu slov), onomastika (o vlastních jménech), lexikografie (o sestavování slovníků – lexikonů)

• sémantika – nauka o významu slov

• slovotvorba – nauka o tvoření slov (derivologie, derivace - odvozování)

• stylistika – nauka o slohu, nauka o způsobu výběru a užití jazykových prostředků v jazykových projevech, speciální obor textové lingvistiky

• dialektologie – studuje nářečí (dialekty)

• některé nové obory jazykovědy, pomezní discipliny

• sociolingvistika (o vztazích jazyka a společnosti v historii i současnosti)

• psycholingvistika (o vztazích jazyka a psychických procesů)

• matematická lingvistika (např. matematika větných struktur

atd.

• jazykověda: diachronní (historická) – studium vývoje jazyka

synchronní – studium stavu jazyka v určitém období