Karel Hynek Mácha - Máj

K. H. Mácha – Máj

Česká literatura v období Národního obrození.

1. Část

Zasazení do kontextu díla:

• Zasazení části ukázky do díla (kde se část nachází, děj ukázky, co je před a co za ní)

Téma:

• Jé láska, nepochopeného jedince. Vražda. Milostný trojúhelník. Pomoc hledá v přírodě, Jedním z hlavních témat je i nádherná příroda českých lesů.

Motiv:

• Nešťastná láska loupežníka.

Časoprostor:

• V květnu u jezera, v krásné přírodě.

• Předpokládáme, že je to v Čechách – dnes Máchovo jezero

Kompoziční výstavba:

• 1. zpěv = Mácha nám v prvních verších popisuje nádhernou přírodu a nastiňuje nám situaci, kdy Jarmila čeká u břehu jezera na svého milého. Avšak místo něho připlouvá v člunku jiný ji známý muž a sděluje, že Vilém má být zítřejšího dne popraven, neboť je otcovrahem. Jeho otec ho jako mladého vyhnal z domu a on se přidal
  k loupežníkům. Právě Vilémův otec svedl Jarmilu, milenku Viléma a není tedy divu, že se Vilém pomstil. Po tomto zjištění Jarmila skočila ze skály a spáchala tak sebevraždu.

• 2. zpěv = Ve druhém zpěvu nám autor skýtá pohled na vězení a vězně Viléma, který přemýšlí nad svým osudem, srovnává se s faktem, že zabil svého otce. Přičítá mu však vinu, neboť právě jeho otec ho jako mladého vyhnal a uvrhl ho na okraj společnosti
  a svedl jeho milovanou. Máchovými slovy se snaží Vilém dospět k závěru, zda za to, že je ve vězení může on sám nebo na tom má podíl viny i jeho otec, nedokáže se s tím vyrovnat. "pronesl pomstu dvojí" – autor odkazuje na fakt, že vinu nese i otec.
  Také zde řeší otázku smrti a dochází k závěru, že místo posmrtného života nastává pouhé nic. Z této pasáže můžeme odvodit, že Vilém byl ateistou (a pravděpodobně
  i Mácha sám). Vilém poté ze zoufalství upadá do spánku, a když ho kontroluje strážný a slyší Vilémova slova, která mumlá ze spaní, je tím tak dojat, že mu tečou slzy po tváři a od té doby se na nikoho již neusměje.

• 1. intermezzo (mezihra) = Duchové a mrtví mezitím o půlnoci oslavují očekávaný příchod Viléma mezi své řady právě na popravišti, kde má být popraven. Samotná příroda pak říká, co dá popravenému jako dar.

• 3. zpěv = Ve třetím zpěvu Mácha začíná nádherným popisem krajiny a poté se vrací
  k lyricko-epické části, kdy Vilém je veden na popraviště a všude kolem se shlukuje velký zástup, aby mohl shlédnout tu podívanou. Vilém má poslední možnost pomodlit se a rozloučit se se svojí vlastí. Poté si kleká na zem a kat mu usekne mečem hlavu.

• 2. intermezzo = Autor nastiňuje obraz krásné a klidné horské krajiny. Také se tato část zabývá nářkem Vilémových druhů – zbojníků, kteří jsou zahaleni do bílých plášťů, a stále dokola opakují, že jejich vůdce zhynul, že jejich pán je mrtev.

• 4. zpěv – vstupuje sám K.H. Mácha = Poslední zpěv básně je popisován autorem v ich-formě. Básník projíždí městem, kde byl popraven Vilém a na pahorku, kudy projíždí
  s koněm, nalezne Vilémovu bledou lebku. Další den se ptá hospodského, co se zde stalo, a on mu poví pravdivý smutný příběh. V této části se Mácha přirovnává
  k Vilémovu osudu a ztotožňuje se také s postavou poutníka. Mácha prezentuje budoucnost jako neznámou a své dětství jako děj, který se již nedá vrátit. Závěrem předkládá lásku jako stav bez konce.