Karel Hynek Mácha - Máj

Druh:

• Epicko-lyrický.

Žánr:

• Báseň.

2. Část

Vypravěč/lyrický subjekt = myšlenky vypravěče:

• Ve 4. zpěvu je vypravěčem sám autor = ich forma

Postavy:

• Vilém – Zabil svého otce, neboť ten mu svedl jeho milovanou Jarmilu. Za to byl uvězněn do žaláře a byl nad ním vynesen rozsudek smrti. Svého otce bral v lásce jako soka. Mlád byl otcem vyhnán, a proto ho příliš neznal. Přidal se k loupežníkům
  a z jeho jména – "Strašný lesů pán" – lze usoudit, že se bouří proti společenským konvencím, také soudu. Zároveň byl jistě velmi žárlivé, pomstychtivé a výbušné povahy. Vilém nebyl typickým hrdinou tehdejší doby, neboť soudobí kritici preferovali a upřednostňovali optimistické vlastnosti a hlavně optimistický děj, avšak v tomto díle je Vilém velmi pesimistický a dílo taktéž. Navíc doposud nebyl hlavním hrdinou románu člověk, který byl popraven z otcovraždy. Nepochopený, osamělý jedinec. Neopětovaně a nešťastně zamilovaný. Za vraždu otce byl sám popraven.

• Mácha (Poutník) – Tak jako většina romantiků se ztotožňuje svým životem s tímto dílem. Avšak zde je velmi tenká hranice mezi tím, jestli hlavní hrdina Vilém je psán podle Máchova života či Mácha podle napsaných slov žije. Mácha s Vilémovým osudem soucítí a zároveň se s ním ve IV. Zpěvu ztotožňuje. Události svého života považuje za podobné až téměř stejné těm Vilémovým.

• Jarmila – zamilovala se do 2 mužů. Spáchala sebevraždu skokem ze skály v bílých šatech (nevinnost).

• Hynek – otec Viléma, v mládí se přestal o Viléma starat. Zabil ho Vilém (vlastní syn), když nachytal jak s Jarmilou …

Vyprávěcí způsoby:

• báseň vypráví sám autor, který se stylizuje do Hynka = ich forma, 4. zpěv

• er forma = mluví plavec, vyprávěcí slohový postup, přímá řeč

Typy promluv:

• Věty oznamovací a tázací a rozkazovací.

Veršová výstavba:

• Báseň je psaná jambem (střídá se přízvuk a ne-přízvuk).

3. Část

Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku:

• báseň je psaná jambem

• báseň je málo dějová, převažují v ní rozsáhle lyrické pasáže

• spisovná čeština, básnické přívlastky, ve verších, členěno do odstavců a horizontálně

Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku:

• oxymóron = bílý stín; zbortěné harfy tón

• poetismus = baví – zbaví

• personifikace = místa v botách kráčí jeho činu

• metafora – až tváře, jenž co růže kvetou

• epizeuxis – menší a menší

• apostrofa, vokativ – „Jarmilo“

• epizeuxis, onomatopoie – „Jarmilo! Jarmilo!“

• inverze – jak holoubátko sněhobílé

• metonymie – hrdliččin zval ku lásce hlas

• vyjádření pohybu a napětí dynamickými slovesy – zasvítnuto

• kombinace barev – růžové nebe

• spojování protikladných představ – světlo x tma

• metafora – bledá tvář lůny

Literárně historický kontext:

• básník, malíř, cestovatel, filozof, právník

• největší představitel romantismu

• nikdo neví, jak vypadal, portréty jsou z ostatků

• autor Máje – dnes nejprodávanější

• mimořádně nadaný, vysoce inteligentní

• patron zamilovaných

• narozen v Praze 16. 11. 1810, pokřtěn jako Ignác

• otec- Antonín Mácha – voják, mlýnský tovaryš

• matka – Marie Anna Kirchnerová – hudebnice

• často se stěhovali

• studoval gymnázium, filozofickou fakultu a práva

• výborně ovládal němčinu, uměl česky i latinsky

• vzorem mu byl George Gordon Byron

• umírá na napití vody při hašení požáru 6. 10. 1836, umřel ve svatební den

• se snoubenkou Lori měl syna Ludvíka

• Další díla: Obrazy ze života mého - Karel Hynek Mácha pozoruje kolemjdoucí dvojice milenců, touží po lásce. Setkává se s žebrákem, který mu předá vzkaz od své dcery Marinky. Marinka obdivuje K.H.Máchu, zná jeho díla, zpívá jeho písně. Chce se
  s K.H.Máchou seznámit. Mácha přichází do jejího chudého domu, zamiluje se do Marinky. Marinka ale umírá. Mácha odjíždí a když se vrátí, je Marinka už mrtvá. Její otec spáchal sebevraždu, utopil se. Večer na Bezdězu, Marinka, Křivoklad, Cikáni

• Další představitelé NO: K. J. Erben, J. K. Tyl = 3. etapa NO