Karel Hynek Mácha - Máj
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
2. ZPĚV
Dozvídáme se z Vilémových vzpomínek, že se poté, co byl otcem vyhnán z domova, stal vůdcem loupežníků. Zamiloval se do dívky (Jarmila) a teprve, když zavraždil jejího svůdce, zjistil, že to byl jeho otec. Vilém ve vězení přemýšlí nad otázkami viny (on není vinen, vinen je jeho otec a společnost), nad lhostejností světa k osudu člověka, nad existencí a podobou posmrtného života, kdy následuje představa prázdnoty, nicoty bez konce. Na toto téma zřejmě promluví i k strážnému, který si myslí, že je Vilém po smrti. Strážný se už dokonce života nezasmál.
Do těchto úvah zaznívají žalářní zvuky a zvuk padajících kapek, jež symbolizují plynoucí čas ("A ustavičně kapky hlas svým pádem dále měří čas.")
2. zpěv tvoří téměř třetinu celé básně.
1. INTERMEZZO
Sbor duchů se připravuje na přijetí nového odsouzence na popravišti. Sundávají starou lebku a ptají se přírody, co dá Vilémovi k pohřbu. Zvířata i rostliny, mraky i vítr slíbí, že mu obstarají hudbu, smuteční závoje i rakev.
3. ZPĚV
Tímto zpěvem báseň vrcholí.
Do protikladu je zde postavena krása přírody a lidský osud. Vilém je vyveden z města a lidé se sbíhají na malý pahorek blízko jezera. Vilém se naposledy dívá na krásy májové přírody, již má nyní opustit. Promlouvá s obláčky a žádá je, aby pozdravovali jeho zemi ("Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou!").
Vilém je popraven, jeho tělo vpleteno do kola a hlava nabodnuta na kůl.
3. zpěv končí zvoláním: "Viléme! Viléme! Viléme!"
2. INTERMEZZO
Básník nás přivádí k loupežníkům, kteří truchlí nad Vilémovou smrtí.
4. ZPĚV
Po 7 letech, na Silvestra, přichází poutník (autor) na místo Vilémovy popravy a v hospodě se dozvídá příběh o Jarmile a Vilémovi. Odchází, ale 1. máje se sem znovu vrací. Závěrem celé básně je politování nejen nad hrdiny děje, ale i samotným autorem - zvolání: "Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!"
Oxymoróny (= vedle sebe slova, která nedávají smysl) - např. "mrtvé milenky cit", "umřelé hvězdy svit" → autor dává vyniknout "nic", které je po smrti.