Kulička

Kulička

Guy de Maupassant

Základní informace:

• LT druh: epika

• LT žánr: povídka

• Doba: 1870

• Místo: Normandie

• Vyprávěč: er - forma

• Vypravěcí způsob: vyprávěcí a popisný

• novela = krátký příběh odehrávající se v krátkém časovém úseku, vystupuje v něm pouze několik postava a má nečekanou pointu

Kompoziční postupy:

• Chronologický, objektivní, pravdivý, smysl pro detail, kritické

Jazyk:

• Hovorová řeč, nářečí, archaismy

Myšlenka, motivy díla:

• Kritika doby aristokracie a špatných lidských vlastností

• Lidé se nedívají na prostitutku jako na člověka, který má jasné hodnosty, ale něco nižšího, než jsou oni

• Spisovatel chtěl tímto dílem poukázat na to, že i pouhá prostitutka může mít víc morálních hodnot než vyšší společnost a také na to, abychom předem naše činy promysleli než je uskutečníme

Hlavní postavy:

Pan Loiseau – majitel velkoobchodu s vínem, prohnaný obchodník a šejdr, čilý a veselý, šprýmař malé postavy s velkým břichem, červeným obličejem a šedivými vlasy

Paní Loiseaová – jeho žena, vysoká, statná, rázná, silný hlas, rozhodná, do obchodu vnášela řád a počtářského dcha

Pan Carré – Lamadon – vážený člověk s pevným postavením v bavlnářském průmyslu, majitelství přádelen, důstojník čestné legie a člen krajské rady

Paní Carré – Lamadonová – jeho manželka, o hodně mladší než on, drobná, roztomilá a hezká

Hrabě Hubert de Bréville – jedna z nejstarších a nejzvučnějších jmen v Normandii, podle pověsti měl být příbuzný s Jindřichem IV., člen krajské rady, vlastník obrovského majetku

Hraběnka de Bréville – jeho žena, dcera malého rejdaře, výtečné vystupování, skvělá hostitelka – její salon první v kraji, jediný s uzavřeným okruhem společnosti

Stará Jeptiška – tváře plné jizev od neštovic, její společnice křehká s hezkým a chorobně vypadajícím obličejem, neustále se obě modlily

Cordunet – demokrat, bojoval za revoluci, hodně pil, měl dlouhý zrzavý vous a miloval pivo

Slečna Alžběta Roussetová = Kulička – nevěstka, sádelnatá, prsty baculaté a v kloubech zúžené jako věneček špekáčků, velmi vábná, vyhledávaná a svěží. Obličej jako červené jablíčko, překrásné oči, husté dlouhé řasy, rozkošná drobná ústa s lesklými dětskými zoubky a vlhkými rty. Vyzývavá a sebejistá. Před nepřítelem hrdá a důstojná.

Děj:

Děj se odehrává ve válkou zmítaném Rouenu na severu Francie v Normandii. Kměstu se pomalu blížili Prušáci (Němci) - ve městě byl klid jako před bouří, jen občas některý občan přebíhal vystrašeně ulicí. Každý doufal, že nepřítel přijde co nejdříve, aby skončilo toto strašné čekání.
Během chvíle se ve městě objevili první huláni (jízdní vojáci na koních), zanedlouho Rouen obsadila celá armáda a vojáci klepali na dveře obyčejných občanů, aby se u nich mohli ubytovat. V tuto dobu bylo naprosto běžné, že vedle rodiny s dětmi večeřeli pruští vojáci. Francouzi se ale tím cítili velmi zahanbeni. Město se pomalu měnilo, Francouzi pomalu nevycházeli ze svých domovů a ulice byly plné pruských vojáků. Prusové civilisty ignorovali a chovali se, jako by mezi nimi nebyli - tak se loni ovšem chovali i francouzští vojáci. Ve městě byla napnutá atmosféra, Prusové požadovali po občanech města mnoho peněz, což nejvíce vadilo bohatým měšťanským rodinám. V přístavu u moře se každou chvíli objevovala mrtvola pruského vojáka zabitého obyvateli města. Někteří obyvatelé měli v Havru velké úspory (Havr byl zatím pod mocí Francouzů), a rozhodli se vydat do Dieppu a lodí do Havru za svým majetkem.
Sehnali si povolení a v úterý ráno se 10 osob vydalo na cestu. Byla zima a čerstvý sníh, všichni byli rozespalí a klepali se zimou. Tři muži se poznali a rozmlouvali o svých plánech, chtěli zůstat v Havru, a pokud by hrozilo napadení, byli odhodláni odjet do Anglie. Čeledín zapřáhl kvůli sněhu 6 koní a vyrazili na dlouhou cestu.
V dostavníku seděli pan Loiseau, který obchodoval s vínem a vydělával především na levném víně, byl veselý, menší postavy, s červeným obličejem a prošedivělými vlasy. Jeho žena byla pravý opak tohoto muže, byla vysoká, statná, rázná, měla silný hlas a rychlé rozhodování. Vedle pana Loiseaua seděl pan Carré-Lamadon - vlastník 3 přádelen a člen krajské rady. Jeho žena, která seděla naproti, byla o mnoho mladší, byla drobná, roztomilá, hezká a byla oblečena do kožešin. Další spolucestující byli hrabě Hubert de Bréville, hrabě byl člen krajské rady vedoucí strany orleanistů, jeho žena byla dcera rejdaře a měla velmi dobré vystupování. Hrabě měl velmi velký majetek - asi půl miliónu ročního důchodu. Na těchto 6 sedadlech seděla "lepší společnost". Na dalších sedadlech seděly 2 jeptišky - jedna krásná a mladá a druhá stará, která měla v obličeji jizvy po neštovicích. Naproti jeptiškám seděly dvě osoby, které jako by do této společnosti nepatřily. Opilec Cornudet byl demokrat, který propil celé dědictví po rodičích, měl zrzavé vlasy a bradku, byl hlavní organizátor domobrany v Rouenu, vykopali zákopy a vytvořili zábrany, teď se domníval, že by byl užitečnější v Havru. To byl jeho cíl, nikoliv zachránit své pohodlí, ale bojovat za spravedlnost…Vedle něj seděla prostitutka s přezdívkou Kulička. Jmenovala se Alžběta Rouussetová, ale každý jí v Rouenu neřekl jinak než Kulička pro její zavalitost.. Byla menší postavy, měla velkou nadváhu, velká ňadra, ale byla atraktivní. Nejkrásnější byly pěkné oči a malá ústa. Přes svou nadváhu byla velmi vyhledávaná. Jakmile ji ostatní poznali, začali ji pomlouvat. Dostavník jel velmi pomalu kvůli sněhu. Všichni dostávali hlad a v dohledu nebyla žádná hospoda či restaurace. Kulička měla jako jediná zásoby jídla a nabídla ostatním, sice se zdráhali, ale hlad byl silnější než jejich pýcha a všichni nabídky využili. Kdo by také odolala do zlatova propečeným kuřátkům, játrové paštice a podobným pochoutkám. Kulička začala hovořit s dámami a popisovala jim okolnosti jejího odjezdu z Rouenu. Od první chvíle se jí Prušáci zhnusili. Když přišli k ní do domu, že se chtějí ubytovat, tak začala prvního vojáka škrtit. Potom se musela skrývat a musela odjet. Všichni ji za její chování naoko obdivovali,a le ve skrytu duše k ní chovali odpor a pohoršení. Vždyť to byla lehká holka, která svou morální pokleslostí patřila k lůze. Cornudett jí přitakával a poté pomlouval Napoleona, za což mu Kulička vyčinila. Paní s ní držely, protože byly z vyšších vrstev a měly k monarchii kladný vztah.
Mezitím se setmělo a dostavník se blížil k Tôtes. Když přijeli do města, zastavili před hostincem. Do dostavníku se díval pruský důstojník a všichni byli plni strachu - vyzval cestující, aby si vystoupili, Němec zkontroloval povolení k odjezdu a za chvíli přišel k dostavník hostinský s rozkazem od důstojníka přivést do hostince Alžbětu Roussetovou - Kuličku. Asi za 10 minut se se zlostí v očích Kulička vrátila zpět do vozu a nechtěla mluvit o tom, co se dělo.Řekla pouze, že Němec je nestydatý a že jeho návrhy nelze přijmout. Jako vlastenka Francie mu musela jasně říci NE. Hostinský mlčel, ale hostinská mluvila pořád, protože měla oba syny na vojně, mluvila o tom, jak přišli Prušáci a co dělali. V noci po večeři se Cornudet chtěl s Kuličkou pomilovat, ta ale svolit nechtěla kvůli tomu, že v hostinci jsou Prušáci a důstojník, který ji dal tak nestydatý návrh spí ve vedlejším pokoji. Svědkem jejich rozhovoru byl pan Loiseau, celý lačný po jakékoliv senzaci. Byl to přízemní člověk, primitivní a ubohý, měl pouze to štěstí v životě, že byl drzý a měl obchodnické nadání a tím pádem schopnost vydělat peníze a mít majetek.
Druhý den měli vyjet v osm hodin ráno, ale nenalezli kočího a koně, muži šli na průzkum okolí a viděli, jak pruští vojáci žijí ve shodě s obyvateli tohoto malého města. Kočího nalezli v místní hospodě a vynadali mu, že měl v 8 hodin zapřáhnout. Dozvěděli se, že kočí má zakázáno odjet, to byl rozkaz pruského důstojníka. Hledali tedy hostinského, který tvrdě spal (oni nesměli s důstojníkem jednat). Cornudet si objednal pivo a začal kouřit dýmku, Loiseau šel pod záminkou vycházky prodávat víno do místních výčepů. Když přišel hostinský, zjistili, že důstojník chtěl, aby se s ním Kulička vyspala, a ta jako správná vlastenka, hrdá Francouzka, odmítla. Všichni důstojníka odsoudili, ale po určité době, kdy je důstojník nechtěl pustit dále, začali doufat, že se Kulička s důstojníkem vyspí. Následující den na Kuličku nikdo skoro nepromluvil, zvonil zvon ke křtu a Kulička se chtěla podívat do kostela. Vzpomněla si totiž na své dítě, které měla na vychování na venkově a viděla ho tak 1x do roka. Paní Loiseauová se během její nepřítomnosti už neudržela a říkala, že Kulička by se s důstojníkem měla vyspat, že je to sprostá děvka a že její řemeslo je nečisté a tudíž nechápe, proč se tolik zdráhá důstojníkovi splnit jeho přání. Když se Kulička vrátila z kostela a byla u stolu, začali ji všichni přemlouvat, jediný Cornudet a řádové sestry se tohoto delikátního přemlouvání nezúčastnili. Další den ale jedna z jeptišek, ta stará a ošklivá vyprávěla, jak je potřebná v Havru, že musí jít ošetřovat vojáky, že už byla na Krymu, v Itálii, v Rakousku a začala vyprávět o svých zážitcích s nakaženými neštovicemi. Další den Kuličku přemlouval hrabě a večer se Kulička nedostavila k večeři - hostinský její nepřítomnost vysvětlil tím , že jí není dobře. Všichni se zaradovali, že jejich plán manipulace konečně vyšel- až na Cornudeta, ten byl zamlký a zklamaný, ne ale z Kuličky, ale prohnanosti této společnosti u stolu,. To oni mu připadali morálně zkažení, NE KULIČKA, ALE ONI. Slavili a pili bezstarostně šampaňské, Bavili se nevhodnými vtipy, co že se asi o patro výš v privátním pokoji pruského důstojníka děje…..Nejvíce trapný a oplzlý byl Loiseau. Dobáral si hlavně zamlkého Cornudeta, ptal se ho,proč se nebaví s nim. Cornudet jim odpověděl, že se dopustili hanebnosti a odešel. Loiseau řekl všem, jak Cornudeta Kulička odmítla, všichni se rozesmáli.
Ráno v 8 hodin vyjížděli. Kulička přišla poslední, všichni dělali, jako by ji neznali a štítili se jí, Kulička byla ukřivděná a zpočátku s nikým nemluvila. V dostavníku bylo trapné ticho, jem sem tam zaznělo slabé pohrdavé zašpitání na Kuliččin účet. Ostatní se začali bavit a začali jíst, Kuličky si vůbec nevšímali a Kulička si vzpomněla, jak jim nabídla na začátku cesty první den svoje jídlo a byla k nim vstřícná. To jí přišlo velmi líto a považovala tuto nespravedlnost za velké ponížení. Začala plakat. Ostatní si jejích slz všimli, ale žádnou lítost neprojevili.Cornudet si začal na protest proti jejich bezohlednosti pískat revoluční vlasteneckou hymnu Marseillaisu. Zněla bojovně jako zbraň proti všem, kteří jsou pokrytečtí, sobečtí a zlí. Ujížděli pořád dál a Kulička neustále plakala, nebyla schopna své vzlykání zastavit.