Lakomec

Autor: Moliére

Název: Lakomec

Literární druh a žánr: drama, komedie

Kompoziční výstavba: 5 dějství o 5-9 scénách

Téma a motiv: láska, lakota, krádež, zoufalství, podezřívavost

Časoprostor: Harpagonovo sídlo, 2. pol. 17. století

Vypravěč: není

Postavy: Harpagon – bohatý, lakomý, starý, vdovec

Kleant – syn Harpagona, chce si vzít Marianu za ženu

Eliška – dcera Hapragona, miluje Valéra

Valér – sluha, miluje Elišku

Vyprávěcí způsoby: přímá řeč

Typy promluv: dialogy, monology

Veršová výstavba: není

Jazykové prostředky: spisovný jazyk, archaické výrazy, krátké věty, oslovení, řečnické otázky, scénické poznámky

Tropy a figury: hyperbola, epizeuxis (opakování slova), metafora, synechdota, personifikace

Stručný obsah: Harpagon, hlavní postava hry, je lakomý a nepřejícný člověk. Usmyslí si, že chce dostat za ženu mladou dívku Marianu. Svým dětem, Synu Kleantovi a dceři Elišce domluví staré, avšak bohaté nápadníky. Potomci se však brání, neboť si oba již svoji lásku vyhledali. Eliška je zamilovaná do Valéra, který ji zachránil život před utonutím a poté se dal do služeb jejího otce, aby mohl trávit čas s ní. Kleant si vyvolil shodou okolností nastávající svého otce, Marianu. Ani jeden z nich však své city otci přiznat nechce, protože mají strach z jeho reakce. Když ale Harpagon pozve Marianu domů, přizná se Kleant ke své lásce k ní. S otcem se pohádají, jelikož po Marianě touží oba. Během jejich hádky ukradne Štika, Kleantův osobní sluha, Harpagonovu truhlu s penězi a později ji předá Kleantovi. Když Harpagon zjistí že mu chybí truhlice, začne šílet a podezřívat úplně všechny. Obvinění padne na správce Valéra. Při výslechu dojde k prozrazení, že Valér miluje Elišku a je s ní oženěn. Do děje vstupuje Anselm, starý muž, který se měl ještě ten den oženit s Eliškou. Poté se zjistí, že Valér a Mariana jsou děti Anselma. Harpagon souhlasí s oběma svatbami, Marianou-Kleantem a Eliškou-Valérem pokud mu vrátí jeho truhlici, a taky proto že Anselm platí obě svatby a on nebude muset utratit ani haléř.

Literárně-historický kontext:

• Jean-Baptista Poquelin

• 17. století, klasicismus

• Přesná pravidla, zásada 3 jednot – jednota času (během 1 dne), místa a děje

• Přesná pravidla kompozice dramat

  • Expozice (určení postav, prostředí)

  • Kolize (zauzlení děje)

  • Krize (vrcholný moment)

  • Periferie (náhlý zvrat)

  • Katastrofa (vyřešení konfliktu)

• racionální zaměření – rozumová složka nad emocionální

• vysoká (epos, tragédie) a nízká (komedie) literatura

• obdivný vztah k antice, přísně oddělení literárních žánrů

• Inspirace Platónovým Zlatým hrncem

• Umřel při divadelní hře

• Další dílo: Tartuffe neboli podvodník

• Další autoři:

  • Pierre Corneille – Cid - klasicismus

  • Další autoři té doby, ale ne klasicismus

  • Diderot - Jeptiška

  • Carlo Goldoni – Sluha dvou pánů