Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Literární interpretace - Kdo pije potmě víno

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (23,92 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Šimon Žáček, 4. B LITERÁRNÍ INTERPRETACE č. 20 Název díla: Kdo pije potmě víno Autor: Jan Skácel Základní informace o autorovi: Jan Skácel (r. 1922 – r. 1989) byl jedním z nejvýznamnějších moravských básníků všech dob. Narodil se v obci Vnorovy do rodiny pedagoga. Po studiu na reálném gymnáziu v Břeclavi se přestěhoval do brněnské metropole. Krátce ve 20 letech byl nasazen v Rakousku jako stavební dělník. Do Brna se po třech rocích vrátil a studoval češtinu a ruštinu na Masarykově univerzitě. Studium však nedokončil, místo toho začal působit v kulturní rubrice brněnského deníku Rovnost. Roku 1954 byl nucen odejít a přešel do literární redakce místního rozhlasu. Roku 1963 se stal šéfredaktorem kulturního časopisu Host do domu, a to až do jeho zakázání v roce 1969. Skácel posléze publikoval v samizdatu. Až v 59 letech mohl básník opět vydávat své sbírky v rámci nakladatelství Blok. V 80. letech spolupracoval také s divadlem. Zemřel roku 1989 ve věku 67 let na plicní emfyzém. Jeho tvorba nadále posmrtně vycházela, vysněné revoluce a státního převratu se Skácel nedočkal. Stylisticky je zařazován mezi velikány meditativní lyriky; v jeho díle se silně inspiruje moravskou kulturou a tradicemi. Rovněž prosazoval jakousi mysterióznost básní, každá báseň by měla obsahovat tajemství. Mezi nejvýznamnější sbírky kromě Kdo pije potmě víno se dále řadí Naděje s bukovými křídly, Smuténka či Metličky. Skácel je dál znám sbírkami drobných próz a poezií pro děti. Mezi jeho současníky, kteří rovněž přispívali do Hosta do domu, byli např. Oldřich Mikulášek či Milan Uhde. 1.Literární druh díla: lyrika Literární žánr díla: bilancující básnická sbírka meditativní lyriky Námět díla: Smiřování se se životem, úzkost ze smrti, hledání absolutního ticha, nostalgické a melancholické vzpomínky, bezstarostnost dětství v kontrastu se strastmi dospělosti a stárnutí, návrat k rodnému kraji a čistým morálním hodnotám, pomíjivost a plynutí času. 2.TEMATICKÁ VRSTVA Děj: Básnická sbírka sestává ze čtyř částí. V úvodu je citát Blaise Pascala „Mohu dát za pravdu jen těm, kdo v úzkostech hledají“, který navozuje tísnivou a úzkostlivou atmosféru. První část s názvem „Zaklínání v předminulém čase“ obsahuje zejména nostalgické verše, kde se básník vrací do svého bezstarostného dětství a zavítává do dávných oblíbených míst v různých ročních obdobích. Tato pasáž rovněž obsahuje pohádkové a andělské motivy. Druhá část „Tratidla“ je daleko více melancholická. Tratidla je neologismus vyjadřující ztracené věci. Autor se smiřuje s plynoucím časem a apaticky se jím nechává odnášet. S existenciálním vyzněním této pasáže se pojí i častý motiv noci, odcizení, beznaděje a hlavně úzkostného ticha (zejména ve smyslu smrti). Třetí část „Na prázdné dlani kamínek“ je samostatnou básní složenou z pravidelných čtyřverší. Básník zde na rozdíl od „Tradidel“ aktivně bojuje s bezvýchodností času a nabádá k morální odpovědnosti vůči přírodě i sobě samým. Poslední částí „Pláč pro Hekubu“ Skácel vstupuje do světa různých historických a literárních postav (např. Teiresiás, Pseudolus, Hamlet, Oidipus. Don Quijot, J. A. Rimbaud, Sancho Panza); v těchto pasážích se objevují zejména motivy souznění se stářím. Básně z této části jsou psány ve stylu prózy ve verších. Básník poměrně přísně dodržuje své čtyřveršové (místy méně veršové) schéma. Absentuje zde jakákoliv interpunkce. Pokud chce autor oddělit dvě nepřímo navazující myšlenky od sebe, často využívá dvojité mezery. V básni „Teiresiás čte zprávu o králi Oidipovi“ je zdůrazněno obtížné luštění Braillova písma Teiresiem oddalováním slov několika mezerami mezi sebou. Básně různě pracují s několika opakujícími motivy – např. „vajíčko, panna, kachny, pole“. Stěžejními motivy jsou ticho a čas. V básních mají různou roli. Verše jsou zejména volné, s častým enjambement, obsahující rýmy libovolně umístěné v básních. Lyrický subjekt: Vypravěčem je sám básník, byť se v „Pláči pro Hekubu“ stylizuje do různých postav z literární historie (Teiresiás, Sancho Panza zbrojnoš, Pseudolus otrok). Skácel v básních vystřídá mnoho různých poloh – popisné, vypravěčské, moralizační, glosující, kritizující atp. Vyprávěcí forma je převážně er- nebo ich-, mnohdy však píše i prostřednictvím jiných osobních zájmen. Prostředí: Básně se odehrávají na nespočtu míst a v různých, nikdy ne přesně určených časových rovinách. S básníkem zavítáme např. do kláštera v Dolních Kounicích, osady zvané Husle, Théb, různých oblastí Jižní Moravy a dalších přesně neurčených opakujících se míst (zahrada, město, moře, pole, les, školní lavice, …). Čas autor vnímá poněkud rozporuplně, má k němu rozdílný postoj v jednotlivých básních. Představuje pro něho všelijak a pořád se objevující i mizející fenomén, jenž většinou vzbuzuje negativní emoce (strach, úzkost, …). 3.KOMPOZIČNÍ VRSTVA Dílo jako celek je složeno ze čtyř tematicky různorodých oddílů – tři z nich se skládají z několika básní (na jedné či na dvou stránkách maximálně), jeden z nich je samostatná báseň. Kompozice jednotlivých básní je různorodá. Některé básně mají jakýsi dějový oblouk s překvapivou pointou (zejména poslední oddíl), některé slouží pouze k navození atmosféry nebo k zamyšlení nad různými významy slov. Počet veršů v nich je nepravidelný, rýmová a rytmická stránka rovněž. Výjimkou je třetí oddíl, čili báseň „Na prázdné dlani kamínek“, která má na každé straně rovnoměrně rozmístěnou dvojici čtyřverší. 4.JAZYKOVÁ VRSTVA Básně jsou psány spisovnou srozumitelnou češtinou. Skladba slov v nich však není tak lehce srozumitelná, častá inverze znásobuje mysterióznost básní či jejich mnohovrstevnatost. To je nejvíce znát na básni „Na prázdné dlani kamínek“, která se liší od veškerých básní mimo jiné i četností kalambúrů (několika významová sousloví) a eufonií ve verších. Autor do básní promítá česká a moravská přísloví (např. „Spolu se provlékáme potmě uchem jehly“, „Někdo má v hrsti holuba A já vrabečka na střeše“) – hlavně ve „Tratidlech“. Aluze na různá literární díla i historické postavy nale

Témata, do kterých materiál patří