Literární interpretace - Ostře sledované vlaky

Kompozice novely je převážně chronologická, nicméně se do děje opakovaně promítají retrospektivní vhledy do vypravěčovy minulosti.

Kompoziční části díla:

• Expozice: náhled do minulosti Milošova rodu; návrat Miloše na stanici

• Kolize: Miloše naberou do ostře sledovaného transportu; odkrytí jeho tragické minulosti

• Krize: návštěva dopravního šéfa a rady na stanici; plánování sabotáže; setkání Mášy a Miloše

• Peripetie: příprava na sabotážní akci; na stanici přijíždí vlak s německými oběťmi; Milošova první sexuální zkušenost s Viktorií => přeměna chlapce v muže

• Katastrofa: přestřelka Miloše a vojáka; Miloš umírá; ostře sledovaný vlak odpálen

4. JAZYKOVÁ VRSTVA

V novele se mísí různé vrstvy spisovného i nespisovného jazyka. Při popisných pasážích Hrabal používá zejména neutrální spisovné výrazivo a železničářský slang. V dialozích se autor nebojí sáhnout po hovorové češtině, ne-li po vulgarismech. V některých pasážích kombinuje běžné pojmy s knižními a poetickými výrazy. Jazyk postav odpovídá většinou jejich postavení – Hubička a Miloš jsou na periferii společnosti a mluví spíše hovorově, rada Zednicek a dopravní šéf jako důležití hodnostáři mluví spisovně, řeč pana přednosty se přizpůsobuje situaci, Viktorie přechází mezi němčinou a češtinou atd. Hrabalův jazyk se často vyznačuje erotičností, tragikomičností, černým humorem a zejména dlouhými souvětími – autor často využívá techniku proudu vědomí k lidštějšímu a autentičtějšímu popisu. Časté je nadužívání spojky „a“ a ukazovacího zájmena „ten“, což neustále posouvá děj dopředu. Rovněž několikrát dává tragciké události do kontrastu s komickými prvky a naopak. Dílo je bohaté na jazykové prostředky – např. dysfemismus („prdeláč“, „ceckounek“), přirovnání (např. „ožehnutá díra jako modrý monokl“), metafora (např. „že bych si měl otřít parůžek“), eufemismus (např. „Koťátka moje májový“) či personifikace (např. „zobají vločky“).

1. VLASTNÍ NÁZOR

Ostře sledované vlaky jsem měl přečtené velmi rychle. Poselství zde bylo jasné již od začátku a situování postav kolem hlavního hrdiny neustávalo na zajímavosti. Právě za vykreslení těch mnohdy absurdních, leč reálných postaviček pro mě sklidil Hrabal nejvíce bodů. Také popsání pocitů a myšlenek mladého panice a různých úskalí s tím spjatých mi přišlo naprosto trefné a lépe bych to vyjádřit nedokázal. Ovšem bohužel se i občas stávalo, že jsem při čtení nějaké části děje přeskakoval. Zdálo se mi, že novela doplatila na nadužívání oněch hrabalovských sáhodlouhých souvětí. Ta odvádějí pozornost od ústřední dějové linie, a to je pro tento zajímavý příběh poměrně škoda. Autenticita a sugestivnost autorova vyprávění tak míří do ne vždy povedeného kontrastu s jakousi poetickou (ne-li vyumělkovanou) nadstavbou. Nadměrné bylo i užití slangových železničářských výrazů.