lustig-nemilovana

Na závěr ve třetí části knihy navazuje pravidelný kontakt s německým důstojníkem. Je mladý, na začátku se jí líbil. Ale čiší z něj tvrdost a touha zabíjet. Perle říká „Malá židovská kurva - Perla Sch.“ Říká jí jako první, že se na zítřek chystá obrovský transport, kdy odvezou celou jejich část ghetta. Zároveň vypráví o obrovských pecích, popelu, mýdle.Během milování ho Perla zabíjí a připravuje se na odchod do transportu...

Umělecké a kompoziční prostředky

- psáno ich formou

- rozděleno do tří částí

- převážně spisovný jazyk

- střídá se stručnost s podrobným líčením

- zakončení je otevřené

- redukce jmen postav na zkratky: pan L., Starý O.

- konfrontace dobra se zlem, života se smrtí

- vrstvení časových rovin

-paralela: motiv krysy otevírá paralelu jejího činu s chováním živočicha zahnaného do bezvýchodné situace

Autor

Pocházel z rodiny malého obchodníka. Narodil se v Praze, zde také vychodil obecnou školu a začal studovat na reálce, ze které však byl roku 1941 z rasových důvodů vyloučen (jako Žid), poté se vyučil krejčím. 13. listopadu 1942 byl poslán do Terezína; později poznal i další koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 uprchl z transportu smrti, a ukrýval se až do konce války v Praze. Během holocaustu přišel téměř o celou svoji rodinu, což jej hluboce poznamenalo, a tak se jeho díla už od prvních povídkových souborů zabývají právě tematikou Židů a druhé světové války.

Od roku 1946 studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd, začal přispívat do novin a časopisů. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin, po návratu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu, týdeníku Mladý svět, byl i scenáristou Čs. Filmu : napsal scénář podle své novely Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 musel Československo opustit. Nejdříve emigroval do Jugoslávie, kde působil v záhřebském filmovém studiu, poté žil v Izraeli, v roce 1970 se nakonec usadil v USA, kde od roku 1973 přednášel film, literaturu a scénáristiku na Americké univerzitě ve Washingtonu. V roce 1978 byl jmenován profesorem. V roce 1995 se stal šéfredaktorem české verze časopisu Playboy, časopisu, pro který psal například Flaming, Nabokov nebo Atwood.

V sobotu 26. února 2011 zemřel v Praze na rakovinu.

Rysy jeho tvorby: vychází z drastických zkušeností hlavně z koncentračních táborů (vydává osobní zpověď). Zachycuje osudy mladých dívek, žen a starých lidí (jsou nejvíce zranitelní, protože jsou bezbranní). Všechny události představuje tak, jako by byly každodenní. Příběhy jsou buď povídky nebo novely. Již od svých prvních próz, soustředěných v povídkových sbírkách Noc a naděje a Démanty noci píše příběhy, v jejichž centru stojí obyčejné, zdánlivě nehrdinské lidské charaktery konfrontované s mezní životní situací v koncentračních táborech. Válečnou tematiku neopouští ani ve svých rozsáhlejších, psychologicky laděných textech Můj známý Vili Feld a Dita Saxová. Ve svých prózách i s odstupem padesáti let hledá smysl lidství a podstatu lidského bytí. Pro jeho prózy, poznamenané zkušenostmi s nacistickou genocidou, je charakteristická věcnost podání a střízlivá dramatičnost.