Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




macha-maj

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (39 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Karel Hynek Mácha – Máj Jedná se o milostnou báseň z počátku 19. století. Kompozicí připomíná hudební skladbu (skládá se z podobných částí - předzpěv apod.). Mávlasteneckou předmluvu, která měla upoutat hlavně nakladatele, abyMáj vydali, jelikož v té době probíhalo národní obrození. Báseň se skládá ze 4 zpěvů a 2 intermezz. Protíná se v ní epická a lyrická část. Básník se ztotožňuje s Vilémovou osobou, hlavně s jeho neštěstím. Odehrává se v okolí hradu Bezděz, Doks a Máchova jezera. Charakteristika postav: Jarmila – milující dívka, ale podlehne jinému Vilém – žárlivý, pomstychtivý (vlastní otec ho vyhnal z domu a ponechal ho osudu), bouří se proti společenským konvencím a soudu (zabíjí svého otce, ale viní společnost, sám se cítí být nevinný), bývá ztotožňován s autorem Hynek – zamyšlený, depresivní, nevyrovnaný, cítí vinu Obsah: 1. ZPĚVÚvodem básně je líčení májové krajiny kolem jezera. Začíná zde i epický děj. Jarmila sedí na břehu jezera a vyhlíží svého milého Viléma, který by měl přijet na loďce. Nejdříve spatří na jezeře jen bílý bod (básník jej přirovnává k bílé vodní lilii). Z loďky však vystoupí plavec, který oznámí Jarmile, že Vilém byl uvězněn a bude popraven, protože zabil svého otce, když bránil čest své dívky. Nevěděl, že svůdcem je jeho otec, který ho v mládí vyhnal z domu. Jarmila se v zoufalství utopí v jezeře. Byl pozdní večer - první máj -večerní máj - byl lásky čas.Hrdliččin zval ku lásce hlas,kde borový zaváněl háj.O lásce šeptal tichý mech;květoucí strom lhal lásky žel,svou lásku slavík růži pěl,růžinu jevil vonný vzdech. 2. ZPĚVZpěv začíná motivem padající hvězdy. Pak nás básník zavádí do vězení, kde je Vilém. Básník zde popisuje chmurné vězení a každé věci vdechne život. Vilém klečí a přemýšlí o svém životě a o svém mládí. Ptá se sám sebe, čím se provinil, že byl uvězněn. Vrací se do dětství a myslí na to, čí vina je větší, jestli otcova, který ho vyhnal nebo jeho, že se nechal strhnout životem a stal se loupežníkem. Jako loupežník pak přijal přezdívku "Strašný lesů pán". Dívá se do krajiny a uvědomuje si její krásu. Slyší lesní rohy a ví, že je už nikdy nebude slyšet. Nevěří, že po smrti něco existuje a lituje, že musí zemřít. Jeho čas mu odměřují kapky, které skapávají ze sloupků. Ve svém zoufalství mluví nahlas a jeho monolog zaslechne strážný, který přistoupí blíže a napjatě poslouchá. Už nikdy se pak neusměje… Tu k ústům vězně ucho svépřiklonil strážce bázlivé;a jak by lehký větřík vál,vězeň svou pověst šepce dál.A strážný vzdy se níž a nížku vězni kloní - blíž a blíž,až ucho s ústy vězně spojí.Ten šepce tiše - tíš a tíš,až zmlkne - jak by pevně spal.Leč strážný nepohnutě stojí,po tváři se mu slzy rojí,ve srdci jeho strašný žal. -Dlouho tak stojí přimrazen,až sebrav sílu kvapně vstala rychlým krokem spěchá ven.On sice - dokuď ještě žil -co slyšel, nikdy nezjevil,než navždy bledé jeho líceneusmály se nikdy více. 1. INTERMEZZOSbor duchů se připravuje na přijetí nového odsouzence na popravišti. Sundávají starou lebku (duch posledního zemřelého hlídá popraviště, dokud ho nenahradí další) a ptají se přírody, co dá Vilémovi k pohřbu. Zvířata i rostliny, mraky i vítr slíbí, že mu obstarají hudbu, smuteční závoje i rakev. Žáby z bažiny"My odbudem pohřební zpěv."Vichr po jezeru"Pohřební hudbu vichr má."Noc"Já černá roucha doručím."Padající rosa"A já vám slzy zapůjčím." 3. ZPĚVZačíná obrazem probouzející se májové přírody. Lidé spěchají na popravu. Ptáci zpívají a mladí slaví máj. Zločinec je vyveden, modlí se, naposled se dívá na kraj, kde žil. Posílá po větru a obláčkách pozdrav své matce – zemi. Potom odchází na popraviště, kde už čeká kat. Vilémovi je useknuta hlava a tělo je vpleteno do kola a lámáno, hlava je pak napíchnuta na kůl. "Ach zemi krásnou, zemi milovanou,kolébku mou i hrob můj, matku mou,vlast jedinou i v dědictví mi danou,širou tu zemi, zemi jedinou!" 2. INTERMEZZOBásník nás přivádí k loupežníkům, kteří truchlí nad Vilémovou smrtí. "Večerních co krajin pění.tichý šepot - tiché lkání -nepohnutým kolem plynul,tichý šepot bez přestání:Vůdce zhynul! - vůdce zhynul!" 4. ZPĚVDo děje vstupuje sám autor. Projíždí kolem popraviště do hostince. Hostinský mu vypráví Vilémův příběh. Básník odjede, ale tento příběh ho táhne zpět. Vrátí se sem po letech a zastaví se u popraviště, kde je Vilémova lebka. Zdá se mu jako by plakala nad ztraceným mládím (v očních důlcích má kapky rosy), které se nedá nikdy vrátit. Básník přemýšlí o svém životě. Uvědomuje si, že o své budoucnosti nic neví a do dětství, kam by se chtěl vrátit, se už nikdy nevrátí. Je z toho velice nešťastný a proto svůj osud přirovnává k osudu Vilémovu.Dokonce se zde ztotožňuje s Vilémem, což nám jasně dokládají verše: "Je pozdní večer - druhý máj -večerní máj - je lásky čas,hrdliččin zve ku lásce hlas:"Viléme! Viléme!! Viléme!!!" Hlavní myšlenka díla: Básník vyjadřuje touto básní své myšlenky a city. Opěvuje v ní přírodu; jeho příroda je překrásná, plná mládí a života. Každá věc má určité vlastnosti, nic u něho není v klidu. MottoMáje zní:"Dalekáť cesta má! Marné volání!" Jasně vyjadřuje autorův postoj k životu. Mácha touží po lásce a volnosti, ale zároveň pochybuje o tom, že je to ve skutečnosti možné. Protikladem krásné přírody je ostrá kritika tehdejší společnosti (rozvrácenost rodiny, lhostejnost k osudu). Umělecké a kompoziční prostředky: Objevují se zde mnohé básnické prvky, je použito hlavně básnické prózy a jazyka tehdejší doby. Rýmy jsou střídavé, obkročné a sdružené, převážně pětistopý jamb a trochej.  epiteton konstans -"bělavé páry, bledá tvář luny"  epiteton ornans -"růžový večer, večerní břeh, jezero hladké"  přirovnání -"co slzy lásky"  metafora a personifikace -"jezero zvučelo tajný bol"  oxymorón -"mrtvé milenky cit","zbortěné harfy tón"  metonymie -"hrdliččin zval ku lásce hlas"  pleonasmus -"modrý blankyt"  apostrofa - vězňův poslední pozdrav země  gradace -"temná je noc, temnější mně nastává" Typická je zvukomalba (řinčí řetězů hřmot) či zvukosled (opakování í – bílých skví s

Témata, do kterých materiál patří