Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Máj

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (20,21 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

KAREL HYNEK MÁCHA Máj literární forma, druh a žánrpoezie, lyrika, lyricko-epická báseňmotiv: láska, sebelítost, příroda, smrt, vězení…časoprostorprostor: okolí Doks, pod kopcem Bezděz, u (Machová) jezera4 zpěvy , 2 intermezza a věnování, chronologicky a retrospektivně (v mezizpěvech)er-forma se v závěru mění na ich-formu (autor se ztotožňuje s dějem)postavy společnost, cítí se nevinný, strašný lesů pán Jarmila – svedená, miluje Viléma a nechce bez něj být, páchá sebevraždu Hynek – symbol poutníka, sám autor, otřesen Vilémovým životemspisovná čeština, jednoduché věty, důraz na zvukovou stránku vetšepřímá řeč, monolog, fialog, zvukomalbasdružený, střídavý, obkročný, jambický verškontext autorovy tvorby1. polovina 19. století Karel Hynek Mácha (1810, Praha – 1836, Litoměřice) básník a prozaiknejvýznamnější představitel českého romantismupsal básně, emotivně laděné prózy, deníkyotec mlynářský pomocník, matka pocházela z muzikantské rodiny, syn zdědil hudební vnímavostpokřtěn Ignác, jméno počeštil a připojil Karelnavštěvoval svatopetrskou farní školu, poté novoměstské gymnáziumpsal německy a českystudoval filozofii na UK a právahrál v ochotnických divadelních představeních ve Stavovském a Kajetánském divadlepatřil do skupiny spolupracovníku Josefa Kajetána Tylaměl rád cestování, podnikal dlouhé pěší túry, lákala ho zejména místa, kde jeho fantazie mohla dokreslovat zbytky dávné minulostirád se toulal po zříceninách českých hradů a často je kreslilve své době nepochopenživotní láska – Eleonora (Lori) Šomkovás přítelem Strobachem došel pěšky až do Benátek1834 – podnikl svoji nejdelší cestu přes Rakousko a Alpy do Itálie – o této cestě napsal svůj Deník na cestě do Itálie1836 – náhle zemřel v Litoměřicích po onemocnění po hašení požáru – cholerínapohřben v Litoměřicích, ostatky přeneseny na Vyšehrad Kat –CikániObrazy ze života mého,Pouť krkonošská literární/obecně kulturní kontextzakladatel moderní české poeziedoba mezi revolucemi, proniká romantismus, literatura se sbližuje se životem ROMANTISMUS vznikl v Anglii na počátku 19. st., rozšířil se do Evropyklade důraz na city a fantaziiprotiklad klasicismuosamocený člověk uzavřený k okolnímu světuhlavní hrdina se často ztotožňuje s autoremobdiv k minulosti, přírodě, únik do vlastního nitra, odvrací se od realityčasté téma: nešťastná láskadalší autoři: Karel Jaromír Erben –Kytice Josef Kajetán Tyl –Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka Victor Hugo – Jane Austenová –Alexandr Sergejevič Puškin –Evžen Oněginobsah Věnování – Máj je dedikován Hynku Kommovi, což byl pražský měšťan a vlastnenec. Rodina Máchových ho chovala v úctě. Následuje vlastenecká báseň oslavující češství. I. zpěv: Dívka sedí večer 1. května u jezera a čeká na svého milého. Bojí se, že nepřijde, a pláče. Přijíždí loďka a plavec dívce řekne, že její milý je ve vězení ve věži za to, že zabil svého vlastního otce. Zítra má být lámán v kole. Loďka odplouvá a dívka se vrhá do hlubin jezera. „Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!! II. zpěv: Je noc, vězeň sedí ve věži. Přemýšlí, jestli na něj jeho milá myslí. Usíná a ve snu si promítá svůj život. Otec ho vyhnal do světa, šel k loupežníkům a stal se „strašným lesů pánem“. Zamiloval se a zavraždil svůdce své milé, aniž by v tu chvíli věděl, že je to jeho otec. Nyní řeší, na čí straně je vlastně vina a co bude po smrti. Padající kapky mu odměřují čas. Strážný, který vyslechl vězňovy myšlenky, se již nikdy neusmál. Zvon bije půlnoc. I. intermezzo: půlnoc; sbor duchů se rojí na popravčím pahorku. Připravují se na příchod nového mrtvého, chystají mu dary. Začíná nový den. III. zpěv: Je ráno 2. května, lid spěchá z města k místu popravy. Průvod se strážci a odsouzeným došel ke kapli. Zločinec se naposledy rozhlíží, loučí se se svým rodným krajem. Je sťat katem a jeho tělo bylo vpleteno do kola. Mrtvá hlava se rozhlíží po kraji, nastává večer. „Viléme! Viléme!! Viléme!!!“ II. intermezzo: Vilémova družina loupežníků truchlí po svém vůdci. „Pán náš zhynul! – zhynul!! – zhynul!!!“ IV. zpěv: Po sedmi letech, 31. prosince, přijíždí na koni na pahorek vypravěč příběhu. Na pohorku stále stojí kolo s Vilémovou lebkou. Druhý den, 1. ledna, se ptá hostinského, čí tělo viděl, a hostinský mu vypráví nám již známý Vilémův osud. Poutník poté odchází, ale místo popravy ho vábí zpátky. Vrací se 1. května, usedá na zem a rozjímá o životě. „Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!“ → poutníkem byl sám Hynek Mácha. + Poznamenání – Máchova vysvětlivka k I. intermezz

Témata, do kterých materiál patří