MAMINKA

Pavučina- Při čtení lezl autorovi náhle pavouk po knize. Volal maminku, aby ho zabila, že se ho bojí. Ta mu odpověděla: "Proč? Nosí peníze." A od té doby pavouky nezabíjeli, ale pavučiny museli ometat.

Růže pro paní učitelku Básník vzpomíná, že kradl růže pro učitelku, kterou měl rád.

Skleněný džbán- Autor se pravidelně potkával s dívkou, jež nosila džbánek s pivem tatínkovi. Postupem času se před ní začal stydět. Až jednoho dne ji potkal na schodech a ona ho políbila. V této básni je popsáno autorovo dospívání a změna pohledu na děvčata.

Nádraží- Vypráví o lokomotivách, o dýmu, který vydávají a o jejich cestách.

Housle- Maminka přinesla jednou housle. Básník se na ně měl naučit hrát, ale nešlo mu to. Jednou je proto odložil a víc se k nim nevrátil. Později ho to ovšem mrzelo.

Vějíř- Ve skříni až na dně ležel vějíř. Maminka zakázala, aby se vyndával a nikdy nezapomněla dát pryč klíček od skříně. Jednou však přeci jen zapomněla a básník se do skříně dostal. Nerozuměl ale veršům na vějíři. Poté se také pokusil o verše.

Slečna ze čtvrtého- Slečna ze čtvrtého šila košile, blůzy a jiné zboží. Chodívala i k Seifertově mamince, a když přišla, plakala často nad hrnečkem s kávou. Lidé ji pomlouvali. Jednou byly slyšet divné zvuky z jejího bytu. Hned poté nastal zmatek a volali doktora. Už jí nebylo pomoci, a tak básník poznal díky ní smrt i lásku.

Dědečkův pohřeb- Báseň vypráví o pohřbu dědečka a o básníkových vzpomínkách na něj.

Maminčino zrcátko- Maminka měla zrcadlo, u kterého se vždy česala. Tomu se ale časem zkřivil rám a naprasklo. Později se rozdělilo vejpůl. Zrcadlo má v této básni připomínat plynoucí čas, který nikdo nezastaví.

Kytička fialek- Básník nosil mamince květiny. Ta se na něj zlobila, že je toho škoda a že musí šetřit. Později ale byla ráda, když květinu dostala. Báseň končí maminčinou smrtí.

Prstýnek po mamince- Básník promlouvá k prstýnku, který mu zbyl po mamince. Přemýšlí, od koho jej dostala a kolik asi stál.

Domov- Básník se loučí s domovem. Loučí se se vším, co měl rád. Po letech se pak vrací domů a nikdo mu neotevírá. Vše je zchátralé a jenom odraz v zrcadle mu připomíná, kolik času uplynulo.

Ukolébavka

Aţ, chlapečku, zavřeš víčka,

vyskočíš si na koníčka.

A koníček spí.

Na louce je plno květin,

pojedeš s ním do kopretin.

Kopretinky spí.

Pojedeš s ním k černé skále

po silnici u maštale.

Černá skála spí.

Jiskry prší od podkůvek,

pojedeš s ním do borůvek.

A borůvky spí.

Krásná panna drží vlečku,

sbírá si je do džbánečku.

A džbáneček spí.

A pod skálou voda hučí,

vezmu tě zas do náručí.

A chlapeček spí.