Michail Alexandrovič Šolochov

Michail Alexandrovič Šolochov (1905-1984)

• prozaik

• pocházel z vesnice na Donu – odraz v jeho dílech

• studium na gymnáziu nedokončil, ale již tehdy psal básně

• krátce - v letech 1922-24 - žil v Moskvě, odkud se ale do rodné vesnice vrátil

• před druhou světovou válkou vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu (1932), od roku 1934 byl členem vedení Svazu sovětských spisovatelů, od roku 1939 byl členem Akademie věd SSSR

• za 2. světové války působil na frontě jako válečný dopisovatel

• po válce se stal poslancem Nejvyššího sovětu, dostal Leninovu cenu (1960), a poté i Nobelovu cenu za literaturu (1965)

• je zastáncem přesného realistického obrazu skutečnosti, odchýlil se od tehdy prezentovaného romantického pojetí literatury, jeho dílo ukazuje historický vývoj kozáků až k jejich zániku, pochopitelně jeho dílo je poplatné politické atmosféře doby, ve které žil a která mu dala vyniknout

• Šolochov je ostatně svým zájmem o lidské osudy, které jsou ukazovány proti pozadí transformace a problémů v Rusku, dokázal postřehnout myšlení v hlavách lidí, kteří se nalézají uprostřed chaosu, stal se velmi čteným a uznávaným autorem

• zemřel v roce 1984 na rakovinu hrtanu, pochován je ve Vjošenské u domu, kde bydlel, bylo v něm zřízeno muzeum M. A. Šolochova

• tvořil v tematice 2. světové války

Díla:

• Donské povídky (1925)

• Azurová step (1926)

• Tichý Don – čtyřdílný román (1928 – 1940) – široce koncipovaná románová freska z občanské války, v románech jsou velmi realistické scény a detailní popisy charakterů různých lidí

• Rozrušená země (1932, 1960)

• Škola nenávisti (1942)

• Bojovali za vlast (od roku 1943 časopisecky)

• Osud člověka (1957)

• Slovo o vlasti

• Sebrané spisy

autoři, kteří tvořili ve stejné době:

Rusové

Michail Bulgakov (román Mistr a Markétka)

Boris Pasternak (román Doktor Živago)

Angličani

Wiliam Styron (román Sophiina volba)

Joseph Heller (román Hlava XXII)

Němec

Erich Maria Remarque (Čas žít, čas umírat)

Češi

Bohumil Hrabal (próza Ostře sledované vlaky)

Arnošt Lustig (novela Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou)

Ota Pavel (povídky Smrt krásných srnců)

Slovák

Ladislav Mňačko (Smrt si říká Engelchen)