moliere-tartuffe
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Umělecké a kompoziční prostředky:
každá postava mluvila jiným jazykem – Kleantes používal spisovná slova, dlouhá souvětí, bohatou slovní zásobu a inteligentní obraty
– Dorina mluvila prostým jazykem („co na srdci, to na jazyku“), šikovně vyjadřovala vlastní názor
– Tartuffe mluví podle situace, např. když vyznává lásku Elmíře „Ta láska, která v nás nad věčnou krásou žasne, nebrání milovat, co na zemi je krásné…A není tedy div, že naše srdce tlukou i nad nádherou děl, co vyšla z božích rukou.“, když ho Orgon vyhazuje z domu „Jen si moc nehrajte! To vyletíte – vy!... Však já vás naučím, spoléhat na triky a spřádat proti mně zbabělé intriky.“
urážky („Ovšem, pan filozof!“, „Ten farizej, ten taškář vypráskaná…“, „Lump je to! Mizera! Bestie!“) přirovnání (krokodýlí slzy, „trn by hnedka venku byl z oka“) citoslovce na dokreslení dialogů (Fuj!, „Ach, Bože můj!“, „Tak zmizte! Šup!“)
Hlavní myšlenka díla
Intrikánovi a podvodníkovi se může dlouho vést lépe, než poctivému a důvěřivému člověku, ale většinou stejnak špatně skončí.
Okolnosti vzniku díla
Premiéra hry byla roku 1664 ve Versielles. Hra, která měla největší negativní ohlas u církve, je právě komedie Tartuffe. A to navzdory skutečnosti, že byla dvakrát přepracovaná (např. ústřední hrdina musel být hned v úvodu představen jako pokrytec). Nicméně i přes církevní zavržení se stalo toto Moliérovo dramatické dílo pýchou francouzské kultury a divadelního světa vůbec.
Vliv díla
Moliére přejal mnohé motivy z Dantovy Božské komedie a také něco málo od Boccaccia. Hra byla mnohokráte přepracována a znovu uváděna.
Autor
– vl. jm. Jean-Baptiste Poquelin, (15.1. 1622 - 17.2. 1673) – fr. dramatik, autor více než třiceti her – narodil se v Paříži v zámožné měšťanské rodině – roku 1643 se začal věnovat divadlu, založil vlastní divadelní společnost Illustre Théâtre (Znamenité divadlo), která však byla r. 1645 rozpuštěna – roku 1657 se vrátil z cest do Paříže a dostalo se mu výsady hrát před Ludvíkem XIV. – pro své kritické názory měl mnoho nepřátel mezi církví, pobožnůstkáři i herci z jiných divadelních společností, ale ve své kritice nepolevoval – od roku 1665 trpěl tuberkulózou, ale stále hrál a zemřel na scéně při čtvrtém představení „Zdravého nemocného“ – po smrti byl na příkaz církve jeho hrob otevřen a Moliére byl zahrabán do neposvěcené země mezi sebevrahy a zločince – Další díla: – Lakomec Zdravý nemocný Misantrop Škola žen Radosti kouzelného ostrova Don Juan