Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




moliere-tartuffe

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (46,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Moliére – Tartuffe Je to nejodvážnější Moliérova komedie, která ukazuje pokrytecké chování církve. Děj se odehrává v 17. stol. ve Francii. Je to divadelní hra o pěti jednáních, jejíž děj se odehrává v Paříži v domě měšťana Orgona. Postavy Orgon: tento pařížský šlechtic, byl v přízni samotného krále. Nechal se obelhat Tartuffem, kterého obdivoval pro jeho „svatost“. Říkal mu bratře, byl slepý ke všem jeho nešvarům a chtěl mu dát svou dceru za ženu, aby Tartuffa dostal „do rodiny“.Elmíra:Mariana:Damis:Orgonův syn z prvního manželství. Velmi horkokrevný mladík, který si chtěl vzít Valérovu sestru a proto mu také nedělalo radost, že by si jeho sestra měla vzít Tartuffa.Tartuffe: byl dříve žebrákem, kterého Orgonova rodina potkávala v kostele. Orgon si všiml jeho „zbožnosti“ a vzal ho k sobě do rodiny, kde se Tartuffe i se svým sluhou zabydlel a přede všemi v domě hrál stále svou komedii - dlouho se modlil, citoval z Bible a dělal sám ze sebe oběť. Ve skutečnosti hodně jedl i pil a dvořil se Elmíře. V originále je jeho jméno uvedeno s poznámkou ,,faux dévot“, tzn.falešný, nepravý pobožný člověk, svatoušek.Valér:mladý šlechtic, který miloval Marianu a Orgon mu slíbil její ruku.Kleantes: bratr Elmíry.Paní Pernellová: Orgonova matka, která na Tartuffa nedala dopustit a bránila ho až do poslední chvíle.Dorina: komorná Marianina, velmi energická a odvážná žena, která se nebála říct, co si myslí.Další postavy: Pan Loyal, Královský zmocněnec, Filipka ObsahPo těchto slovech to již Orgon nemůže vydržet, je rozčilením bez sebe a když se pak Tartuffe vrátí, vyrazí zpod stolu a chce ho vyhnat z domu. Tartuffe ale neváhá a připomene Orgonovi, že dům teď patří jemu a že bude muset odejít on. To by ale až tak nevadilo. Nejvíce Orgona trápí jistá kazeta s dokumenty, kterou si u něj schoval jeho přítel, když ho jako vzbouřence stíhal král. Teď ji měl Tartuffe. Orgon mu ji dal, protože se nechal přesvědčit, že to bude pro něj i pro jeho rodinu bezpečnější. Tartuffe teď mohl prozradit jeho tajemství králi, a to by pro Orgona nevěstilo nic dobrého. Další den přijde soudní vykonavatel, který oznámí Orgonovi, že do dvou dnů se musí vystěhovat. A aby toho nebylo málo, stane se to, co Orgon s hrůzou očekával. Tartuffe odevzdal jeho skříňku králi. Od Valéra se dozví, že už přichází Tartuffe se stráží a jdou si pro něj. Ale i přesto nestihne utéct. Ještě jednou se pohádá s Tartuffem, který, když už ho nechce dál poslouchat, připomene královskému zmocněnci jeho povinnost. On neotálí a zatkne divějícího se Tartuffa. Hra končí tím, že Orgon svolí k sňatku Mariany a Valéra a jde poděkovat králi za jeho šlechetnost. Umělecké a kompoziční prostředky: – Kleantes používal spisovná slova, dlouhá souvětí, bohatou slovní zásobu a inteligentní obraty – Dorina mluvila prostým jazykem („co na srdci, to na jazyku“), šikovně vyjadřovala vlastní názor – Tartuffe mluví podle situace, např. když vyznává lásku Elmíře„Ta láska, která v nás nad věčnou krásou žasne, nebrání milovat, co na zemi je krásné…A není tedy div, že naše srdce tlukou i nad nádherou děl, co vyšla z božích rukou.“, když ho Orgon vyhazuje z domu„Jen si moc nehrajte! To vyletíte – vy!... Však já vás naučím, spoléhat na triky a spřádat proti mně zbabělé intriky.“ urážky („Ovšem, pan filozof!“, „Ten farizej, ten taškář vypráskaná…“, „Lump je to! Mizera! Bestie!“ Hlavní myšlenka díla Intrikánovi a podvodníkovi se může dlouho vést lépe, než poctivému a důvěřivému člověku, ale většinou stejnak špatně skončí. Okolnosti vzniku díla Premiéra hry byla roku 1664 ve Versielles.Hra, která měla největší negativní ohlas u církve, je právě komedie Tartuffe. A to navzdory skutečnosti, že byla dvakrát přepracovaná (např. ústřední hrdina musel být hned v úvodu představen jako pokrytec). Nicméně i přes církevní zavržení se stalo toto Moliérovo dramatické dílo pýchou francouzské kultury a divadelního světa vůbec. Vliv díla Autor – roku 1643 se začal věnovat divadlu, založil vlastní divadelní společnost Illustre Théâ–Další díla:

Témata, do kterých materiál patří