6.Máj

4) MÁJ – K. H. Mácha

Karel Hynek Mácha (1810-1836) – nejvýznamnější básník českého romantismu. Narodil se v Praze na Malé Straně. Vystudoval filozofii a práva. Hrál v ochotnickém divadle, kde se seznámil se svou dívkou (osudovou lásku) Lori- Elenorou Šomkovou. Mácha velice rád cestoval. Podnikl pěší cestu do severní Itálie do Benátek a Terstu. Po narození syna Ludvíka připravoval svatbu, zemřel však dříve, než se stačil oženit pravděpodobně na zápal plic nebo choleru. Své básně psal nejprve německy, avšak brzy přešel k poezii české. V ní je patrný vliv starších, baladických látek, náměty čerpá i z české minulosti, obsahuje ohlasy lidových písní, vlastenecká témata. Svou podstatou byl především lyrik – reflexivní, vyjadřující rozpor mezi marnou touhou a skutečností, zakladatel tradice meditativní poezie zaměřené k otázkám lidské existence. V roce 1938 byly jeho ostatky převezeny do Prahy a zde byly manifestačně pohřbeny na Vyšehradském hřbitově. (1939)

MÁJ

– lyrickoepická básnická skladba vydána pouze několik měsíců před Máchovou smrtí. Dějištěm příběhu je krajina, která Máchu očarovala při návštěvě hradu Bezděz, okolí Doks s hladinami rozlehlých rybníků a s výhledem na modravé hory. Dílo myšlenkově i originalitou formy vysoce převyšuje tehdejší literární tvorbu. Báseň má epické jádro, převažují složky lyrické a reflexivní (odraz prožitků autora). Děj se prolíná s tématy přírodními, milostnými a úvahami o člověku a smyslu života.

Druh, žánr

Druh – lyricko-epická

Žánr – báseň

Kritické ohlasy

Máchův Máj inspiroval mnoho následujících generací umělců, z výtvarníků např. M. Alše, J. Zrzavého, V. Komárka. Na jeho počest v roce 1858 vychází almanach Máj, podle něhož se skupina básníků a prozaiků, kteří do něj přispívali, nazývala Májovci. Soudobá kritika však Máj odsoudila pro nedostatek vlastenectví a napodobování Byrona (hl. J. K. Tyl) – dílo nepřijal

Téma

Báseň o vině a trestu, touze po svobodě, smrti a ztracené lásce. Je možné, že se inspiroval událostí, která se odehrála roku 1774.

Prostředí, doba

Prostředí – břeh jezera, vězení, šibeniční vrch

Doba – 19. století

Stručný děj

Předzpěv: Promlouvá ke čtenáři – věrnému Čechovi – a připomíná ctnosti Čechů

1. zpěv: Večer. Jarmila čeká na břehu jezera na svého milého Viléma, místo něj však připlouvá posel se zprávou, že Vilém byl uvězněn a zítra bude popraven za to, že zabil jejího svůdce, svého otce, teprve později se dozvídá, že je to byl jeho otec, kterého v dětsví nepoznal. Jarmila umírá sebevraždou ve vlnách jezera. Refrén poprvé: „Je pozdní večer první máj – večerní máj – je lásky čas. Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: Jarmilo! – Jarmilo!! – Jarmilo!!!“

2. zpěv: Noc. Popisuje Vilémovu poslední noc, strávenou ve vězení. Nelituje svých činů, ale ztráty svobody. Jeho líčení vlastního života ukazuje, že vše, co v životě dělal, bylo zapříčiněno nešťastnou hrou osudu. Přemýšlí nad tím, co je život a co ho čeká po smrti. Poté, co Vilém pod tíhou myšlenek a okovů omdlí, přijde k němu strážný, který naslouchá Vilémovu tichému naříkání během blouznění tak dlouho, až ho dojme k slzám.