Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




6.Máj

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (38,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

4) MÁJ – K. H. Mácha Karel Hynek Mácha(1810-1836) – nejvýznamnější básník českého romantismu. Narodil se v Praze na Malé Straně. Vystudoval filozofii a práva. Hrál v ochotnickém divadle, kde se seznámil se svou dívkou (osudovou lásku) Lori- Elenorou Šomkovou. Mácha velice rád cestoval. Podnikl pěší cestu do severní Itálie do Benátek a Terstu. Po narození syna Ludvíka připravoval svatbu, zemřel však dříve, než se stačil oženit pravděpodobně na zápal plic nebo choleru. Své básně psal nejprve německy, avšak brzy přešel k poezii české. V ní je patrný vliv starších, baladických látek, náměty čerpá i z české minulosti, obsahuje ohlasy lidových písní, vlastenecká témata. Svou podstatou byl především lyrik – reflexivní, vyjadřující rozpor mezi marnou touhou a skutečností, zakladatel tradice meditativní poezie zaměřené k otázkám lidské existence.V roce 1938 byly jeho ostatky převezeny do Prahy a zde byly manifestačně pohřbeny na Vyšehradském hřbitově. (1939) MÁJ – lyrickoepická básnická skladba vydána pouze několik měsíců před Máchovou smrtí. Dějištěm příběhu je krajina, která Máchu očarovala při návštěvě hradu Bezděz, okolí Doks s hladinami rozlehlých rybníků a s výhledem na modravé hory. Dílo myšlenkově i originalitou formy vysoce převyšuje tehdejší literární tvorbu. Báseň má epické jádro, převažují složky lyrické a reflexivní (odraz prožitků autora). Děj se prolíná s tématy přírodními, milostnými a úvahami o člověku a smyslu života. Druh, žánr Druh – lyricko-epická Žánr– báseň Kritické ohlasy Máchův Máj inspiroval mnoho následujících generací umělců, z výtvarníků např. M. Alše, J. Zrzavého, V. Komárka. Na jeho počest v roce 1858 vychází almanach Máj, podle něhož se skupina básníků a prozaiků, kteří do něj přispívali, nazývala Májovci. Soudobá kritika však Máj odsoudila pro nedostatek vlastenectví a napodobování Byrona (hl. J. K. Tyl) – dílo nepřijal Téma Báseň o vině a trestu, touze po svobodě, smrti a ztracené lásce. Je možné, že se inspiroval událostí, která se odehrála roku 1774. Prostředí, doba Prostředí – břeh jezera, vězení, šibeniční vrch Doba– 19. století Stručný děj Předzpěv: Promlouvá ke čtenáři – věrnému Čechovi – a připomíná ctnosti Čechů zpěv: Večer. Jarmila čeká na břehu jezera na svého milého Viléma, místo něj však připlouvá posel se zprávou, že Vilém byl uvězněn a zítra bude popraven za to, že zabil jejího svůdce, svého otce, teprve později se dozvídá, že je to byl jeho otec, kterého v dětsví nepoznal. Jarmila umírá sebevraždou ve vlnách jezera. Refrén poprvé: „Je pozdní večer první máj – večerní máj – je lásky čas. Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: Jarmilo! – Jarmilo!! – Jarmilo!!!“ zpěv: Noc. Popisuje Vilémovu poslední noc, strávenou ve vězení. Nelituje svých činů, ale ztráty svobody. Jeho líčení vlastního života ukazuje, že vše, co v životě dělal, bylo zapříčiněno nešťastnou hrou osudu. Přemýšlí nad tím, co je život a co ho čeká po smrti. Poté, co Vilém pod tíhou myšlenek a okovů omdlí, přijde k němu strážný, který naslouchá Vilémovu tichému naříkání během blouznění tak dlouho, až ho dojme k slzám. Intermezzo: Půlnoc. Krajina spí, na šibeničním vrchu si lebka jakéhosi zločince povídá s duchy. Připravují se na příchod strašného lesů pán, spolu se zvířaty a živly mu vystrojí slavný pohřeb. zpěv: Ráno, rozbřesk. Vilém putuje na šibeniční vrch, dav lidu stojí podél cesty, mnozí se za něj modlí. Loučí se svou matkou zemí a“ modlí“ se k oblakům. Pláče! Poté je mu setnuta hlava a naražena na kůl, údy jsou vpleteny do kola. Na konci řada oxymóronů a opakuje se obměněný refrén „Byl pozdní večer, druhý máj… zve ku lásce hlas: Viléme!- Viléme!! – Viléme !!! Intermezzo: Večer – noc. Příroda oplakává svého pána. „Zachvěly se lesy dalné, ozvaly se nářky valné: Pán náš zhynul! – zhynul!! – zhynul!!!“ zpěv: Večer. Poutník se dostal na šibeniční vrch a za rok poté se sem vrací, popisuje kostru, lebku, jako by v nich byl ještě život. Opakuje se řada oxymóronů ze III. zpěvu a ref: „… Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“ Charakteristika hlavních postav Vilém– zbojník „strašný lesů pán“, vyrostl v lesích, aniž by kdy poznal své rodiče, v okolí velmi obávaný, ale nepolapitelný, miloval Jarmilu. „Ty péra, kvítí, klobouk, oko, jenž pod ním svítí! Ten jeho plášť, to on, to on! To strašnýť lesů pán!“ Jarmila– mladá dívka v bílém šatu, milovala Viléma, ale byla zneuctěna jeho otcem. „Dívčina krásná, anjel padlý“ Poté, co se dozví, že Vilém otce zabil a je odsouzen k smrti, Jarmila spáchá sebevraždu (? – i literární vědci o tom vedou spory) Poutník – zklamaný láskou přichází na místo Vilémovy popravy, autorovo básnické alter ego, ukazuje čtenáři posmrtný osud Viléma, tedy spíše jeho ostatků Jazyk, příklad Jazyk – hodně básnických figur, především metafory, personifikace a oxymórony, časté opakování, paralelismus, starší pravopis (usta, kamený), občas přechodníky. Příklad – Tiché jsou vlny, temný vod klín vše lazurným se pláštěm krylo; nad vodou se bílých skví šatů stín, a krajina kolem šepce: „Jarmilo!“ V hlubinách vody: “Jarmilo! Jarmilo!!“ Vlastní názorMáj je velmi zajímavá báseň nejen pojetím zbojníka jako milující osoby, která koná své činy z donucení osudu, ale také poutavými popisy krajiny, které jsou barvité a detailní jako obrazy a přitom živé díky velkému množství personifikací a emocí. Další díla: Tajemná noci! Jasná noci! –báseň Z temna lesa žežhulička – báseň Křivoklad –próza, 1. díl plánovaného cykluKat Cikáni – román Marinka – romantická povídka Další představitelé: Karel Jaromír Erben –Písně národní v Čechách, Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda vševěda, Dlouhý a bystrozraký, Kytice z pověstí národních Josef Kajetán Tyl –Jan Hus, Paličova dcera, Fidlovačka aneb žádný hněv a žádna rvačka, Strakonický dudák, Lesní panna Básnické prostředky v Máji : - opakování slov: Máj, láska, kol, - básnický přívlastek: vonný (vzdech), kvetoucí (strom), - personifikace: mech šeptal, jezero zvučelo, - metafora: slzy lásky, - zvukomalba: šeptal tichý mech (atmosféra ticha), - kontrast: slunce jasné, temně zvučelo

Témata, do kterých materiál patří