6.Máj

1. Intermezzo: Půlnoc. Krajina spí, na šibeničním vrchu si lebka jakéhosi zločince povídá s duchy. Připravují se na příchod strašného lesů pán, spolu se zvířaty a živly mu vystrojí slavný pohřeb.

1. zpěv: Ráno, rozbřesk. Vilém putuje na šibeniční vrch, dav lidu stojí podél cesty, mnozí se za něj modlí. Loučí se svou matkou zemí a“ modlí“ se k oblakům. Pláče! Poté je mu setnuta hlava a naražena na kůl, údy jsou vpleteny do kola. Na konci řada oxymóronů a opakuje se obměněný refrén „Byl pozdní večer, druhý máj… zve ku lásce hlas: Viléme!- Viléme!! – Viléme !!!

1. Intermezzo: Večer – noc. Příroda oplakává svého pána. „Zachvěly se lesy dalné, ozvaly se nářky valné: Pán náš zhynul! – zhynul!! – zhynul!!!“

1. zpěv: Večer. Poutník se dostal na šibeniční vrch a za rok poté se sem vrací, popisuje kostru, lebku, jako by v nich byl ještě život. Opakuje se řada oxymóronů ze III. zpěvu a ref: „… Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“

Charakteristika hlavních postav

Vilém – zbojník „strašný lesů pán“, vyrostl v lesích, aniž by kdy poznal své rodiče, v okolí velmi obávaný, ale nepolapitelný, miloval Jarmilu. „Ty péra, kvítí, klobouk, oko, jenž pod ním svítí! Ten jeho plášť, to on, to on! To strašnýť lesů pán!“

Jarmila – mladá dívka v bílém šatu, milovala Viléma, ale byla zneuctěna jeho otcem. „Dívčina krásná, anjel padlý“ Poté, co se dozví, že Vilém otce zabil a je odsouzen k smrti, Jarmila spáchá sebevraždu (? – i literární vědci o tom vedou spory)

Poutník – zklamaný láskou přichází na místo Vilémovy popravy, autorovo básnické alter ego, ukazuje čtenáři posmrtný osud Viléma, tedy spíše jeho ostatků

Jazyk, příklad

Jazyk – hodně básnických figur, především metafory, personifikace a oxymórony, časté opakování, paralelismus, starší pravopis (usta, kamený), občas přechodníky.

Příklad – Tiché jsou vlny, temný vod klín

vše lazurným se pláštěm krylo;

nad vodou se bílých skví šatů stín,

a krajina kolem šepce: „Jarmilo!“

V hlubinách vody: “Jarmilo! Jarmilo!!“

Vlastní názor Máj je velmi zajímavá báseň nejen pojetím zbojníka jako milující osoby, která koná své činy z donucení osudu, ale také poutavými popisy krajiny, které jsou barvité a detailní jako obrazy a přitom živé díky velkému množství personifikací a emocí.

Další díla: Tajemná noci! Jasná noci! – báseň

Z temna lesa žežhulička – báseň

Křivoklad – próza, 1. díl plánovaného cyklu Kat

Cikáni – román

Marinka – romantická povídka

Další představitelé:

Karel Jaromír Erben – Písně národní v Čechách, Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda vševěda, Dlouhý a bystrozraký, Kytice z pověstí národních

Josef Kajetán Tyl – Jan Hus, Paličova dcera, Fidlovačka aneb žádný hněv a žádna rvačka, Strakonický dudák, Lesní panna