Osud člověka

Obsah: Kniha je vystavěna jako rozhovor autora s hrdinou, bývalým vojákem a řidičem Andrejem Sokolovem. Sokolov začíná své vyprávění šťastným klidem domova, kde pracoval jako dělník a později jako řidič, založil rodinu, postavil dům a nic mu nechybělo. Byl však povolán na frontu a musel vše opustit. Po jednom roce se dostal v květnu 1942 do německého zajetí a jen o vlásek unikl smrti, když se hrdinsky snažil dovézt munici na frontu. Po nekonečných útrapách, nelidském týrání a těžkých pracích ve fašistických koncentračních táborech, nejen v Německu, kdy už si přál raději zemřít, se mu naskytla šance a po celých dvou letech v zajetí se znovu nebojácně probil ke svým a dovezl jim i nepřátelského majora.

Dozví se však zdrcující zprávu, že jeho milovanou ženu Irinu, dcerky Nastěnku a Olušku zabila bomba při náletu na letiště poblíž jejich domu, po kterém zbyl pouhý kráter. To zanechá v jeho duši hluboký šrám. Později se však doslechne o svém synu Anatoliji, jenž byl dokonce povýšen na kapitána dělostřelecké baterie a s obrovskou pýchou se těší, až se shledají. Osud mu však nepřál a jeho syna zabil v poslední den dobývání Berlína německý odstřelovač. Zůstal tak zcela sám s nezodpovězenou otázkou, čím si zavinil tak těžký osud. Zkrušen těžkými zážitky se Sokolov snaží najít novou vůli k životu, najít smysl další existence. Tento smysl najde v malém cizím chlapci Váňovi, jehož válka také připravila o všechny blízké, a přijme ho za svého syna.

Hlavní postavy:

Andrej Sokolov – vypravěč, statečný ruský voják, ztratil ve válce ženu Irinu a děti, prošel si ve válce vším, byl zajat německými vojáky, pracoval v koncentračním táboře a v lomu, dělal šoféra, dostal se také do Rudé armády

Ivan (Váňuška) – sirotek, kterého si osvojil Andrej

Poutník, posluchač – Je to sám autor, který je ale v příběhu jen proto, aby poslouchal, co mu Sokolov říká. Jinak žádnou jinou úlohu nemá. Snad jenom pozoruje krajinu a vidí, jak je na tom po válce.

Kompozice:

• rámcová

• ich-forma → autentičnost, psychologická přesvědčivost, pravdivost, výpověď bez nadsázky, vlastnosti hl. hrdiny podány přirozeně

• dílo víc psychologické než dokumentární

Jazykové prostředky:

• spisovný jazyk bez nářečí

• popisy krajiny, válečného a zajateckého života

• vyprávění, dialogy, monology, přímá řeč, retrospekce

Aktuálnost díla: Povídka byla napsána roku 1957, je to Šolochovovo nejpřekládanější dílo a jedno z nejpůsobivějších děl poválečné literatury vůbec.

Poválečná ruská situace není aktuální. Stále aktuální je potřeba člověka mít někoho blízkého.

Povídka byla zfilmována roku 1959, režisér a zároveň představitel hlavní role je Sergej Bondarčuk. Film byl úspěšný i za hranicemi Ruska.

Můj názor: Tato novela se snaží ukázat vliv války na normálního člověka. Čtenáři chce přiblížit život sovětských vojáků za války, v zajetí. Dále chce čtenáře ovlivnit tak, aby si vážil rodiny, přátel a života. Kniha je psána velice čtivým způsobem. Na tak malém prostoru vyjádřil autor hlubokou myšlenku lidské solidarity. Myslím si, že musí zaujmout téměř každého.