Povídky malostranské

Hlavní postavy: živnostníci, obchodníci, úředníci, penzisté, bohatí i chudí - z hostinců, ulic, domácností vytvářejí obraz typických lidských rysů a vlastností, postavy jsou inspirovány autorovými vzpomínkami

Kompozice: střídají se 3 typy povídek - 1. vykresluje řadu drobných postav - Týden v tichém domě, Figurky | 2. soustředí se na pečlivé vykreslení jedné scény - Večerní šplechty, U tří lilií | 3. charakteristiky lidí s výraznou individuální zvláštností - Doktor Kazisvět, Přivedla žebráka na mizinu

Jazykové prostředky:

• autor střídá humorní a satirický tón s tónem vážným

• využívá hovorový jazyk obohacený pražskými lidovými výrazy i básnickými obraty

• charakter jednotlivých postav dotváří využitím detailu v popise i s pomocí specifického jazyka postavy

• převaha povídek, ale i novel (Hastrman, Doktor Kazisvět)

• využití formy dopisu, deníku a zápisků (Figurky)

• umění vypravěčské a charakterizační i popisné

• podobná kompozice obou novel od detailního popisu a charakteru vysvětlující přezdívku, překvapivý závěr a doklad osobního vztahu autora k postavám

• autobiografické rysy

• jazyk lidový, prostý i nespisovný - lidovost, funkce charakterizační

• realistický obraz života, kritika maloměšťanství a jeho projevů (nadřazenost, pokrytectví, vypočítavost, touha po majetku, pomluvy, lidská lhostejnost = příčiny tragedií), bez idealizace.

• některé povídky laděny vážně, jiné humorně až satiricky, buď líčena řada postav, nebo jen jedna scéna, úsměvná ironie.

• Postavy středních městských vrstev, podivíni nebo žebráci.

Aktuálnost díla: Jednotlivé povídky této knihy byly původně otištěny v časopisech v roce 1867 a v letech 1875 - 1877. Několikrát byly zpracovány pro film i televizi.

Můj názor: Celá knížka se mi vcelku líbila. Čtení sice díky tehdejším slohu a výrazům není jednoduché. Postavy jsou charakterizovány velmi dobře a realisticky. Jejich vlastnosti a povahy se v povídkách vyvažují a doplňují.