Povinná četba - Rolland, Roland - Petr a Lucie

Před válkou s bombardováním se snaží z města uniknout na nějakou dobu také na venkov. Kde se jim povede na vše zapomenout. Po návratu do Paříže však prožijí další děsuplné bombardování, kdy se rozhodnou se před Petrovým odchodem do války zasnoubit a symbolicky vzít.

Na Velký pátek tak přicházejí do jednoho pařížského kostela, plného modlících se lidí. Již během příchodu si Lucie všímá malého smějícího se přeludu andělíčka, což si však nevykládá nijak zvláštně a spolu s Petrem pokračují ve svém úmyslu se v kostele vzít. Během tohoto symbolického aktu však dochází k náletu na Paříž, a Petr s Lucií jsou oba pohřbeni a symbolicky navždy spojení pod jedním z velkých pilířů, na kterém se předtím andělíček chichotal.

Typ vypravěče / Postavy

Hlavní postavy

Petr – 18letý mladík z bohatší pařížské rodiny, který je z počátku díla bezstarostný chlapec. Baví se s přáteli a těší se, že brzy nastoupí do války, kde bude bránit svou zem tak, jako jeho bratr, kterého tolik obdivuje. Po setkání s Lucií se však začne vyvíjet v ustaraného milence, který začne válku nechápat, odmítat a nenávidět. Světlé vlasy, podlouhlá tvář, jemná, hubená
Lucie – Je mladá dívka vroucně milující Petra. Je živá, v nitru bezstarostná. Musí pracovat, aby pomáhala živit a šatit sebe a svou matku (jsou chudí).
Filip – Je Petrův bratr, který je nadšen z toho, jak jej Petr obdivuje, dělá to dobře jeho ješitnosti. Když jej však Petr přestane tak okatě uctívat, zjišťuje proč je tomu tak. Nevynadá mu, rozumí jeho touze po lásce a tomu že již má něco jiného, lepšího pro co žít. Je však docela zklamán.

Vedlejší:

Petrův otec, Luciina matka

Časoprostor Děj se odehrává ve Francii v Paříži od 30.1.1918 až do 29.3.1918. Interpretace a vlastní hodnocení Autor zde zachycuje odpor k válce, jako příběh se mi knížka líbila, ale byla napsána pro mě tak nějak zvláštně. Vím, že v dřívější době to bylo jiné, ale i chování hlavních postav.

Ukázka textu

Srdce zabušilo v Lucii tak, že v ní přehlušilo rachot výbuchu a křik věřících a nemajíc kdy se bát nebo trpět, vrhla se, aby ho jako slepice svá kuřata zakryla vlastním tělem, vrhla se na Petra, blaženě se usmívajícího při zavřených očích. Mateřským obětím si tu drahou hlavu ze všech sil přitiskla do klína a sklonila se nad Petrem, s ústy na jeho šíji, tak že byli schouleni v nepatrné klubíčko. A mohutný pilíř je naráz pohřbil pod svými sutinami.