Remarque Erich Maria_Tři kamarádi_proza poč. 20 století

Kvůli nedostatku peněz museli autodílnu prodat. Stav Pat se zhoršil. Robby a Köster před ní museli ututlat smrt Gottfieda. Robby zůstává s Pat a Köster odjíždí domů a snaží se získat peníze na léčbu a pobyt v sanatoriu. Nezbývalo mu nic jiného, než prodat Karla. Robby zůstává díky těmto penězům v sanatoriu s Pat v jejích posledních chvílích. Za pár dní Pat umírá a Robby tomu odmítá uvěřit.

Umělecké a jazykové prostředky:

Tento román se skládá z osmadvaceti kapitol bez názvu, označených jen římskými číslicemi. Jeho kompozice není složitá. Chronologicky vyprávěný příběh nenarušují rozsáhlejší retrospektivy, jen v první kapitole se objevuje pasáž se stručnou připomínkou 1. světové války. Vyprávění se soustřeďuje na 2 velmi úzce propletené linie - přátelství tří lidí a láska k dívce.

Vypravěčem románu je sám Robby Lohkamp(ich forma vyprávění). Dílo je psáno spisovným jazykem a v časté přímé řeči najdeme spoustu hovorových výrazů.

Popis doby vzniku románu

Výmarská republika

je označení pro historický stát Německa po pádu monarchií v Německu v roce 1918 až do nástupu nacistů k moci v roce 1933. Jednalo se o republikánský spolkový státní útvar s demokratickou spolkovou ústavou, přijatou v roce 1919 ve Výmaru, kde se po lednových volbách roku 1919 sešel první skutečně demokraticky zvolený parlament v německé historii. Od tohoto města je také odvozeno označení pro toto období. Hlavním městem Německa však zůstal i nadále Berlín. Hlavou státu byl říšský prezident, zákonodárným sborem dvoukomorový parlament (Národní shromáždění) skládající se z Říšského sněmu a Říšské rady. V čele exekutivy stála říšská vláda vedená říšským kancléřem, kterého jmenoval říšský prezident.

Důsledky porážky Německa v první světové válce

28. června 1919 podepsali zástupci Výmarské republiky v Paříži Versailleskou mírovou smlouvu. Území Německa se tak zmenšilo o 70 615 km² na 468 116,13 km² a navíc bylo postiženo válečnými reparacemi.

Politický vývoj

Neschopnost demokratických politických stran utvořit stabilní vládní koalici přiměla prezidenta Hindenburga jmenovat v březnu 1930 Heinricha Brüninga kancléřem. Ten nahradil parlamentní demokracii autoritativnější formou vlády, nicméně Brüningova snaha zastavit zostřující se hospodářskou krizi selhala. Kancléřova snaha postavit se nacistům zákazem nošení uniforem se minula účinkem a nový kancléř Franz von Papen již nastoupil kurs sblížení s NSDAP a Brüningův zákaz odvolal. Papenova vláda se však ukázala ještě labilnější než jeho předchůdce, a tak se 2. prosince 1932 stal kancléřem generál Kurt von Schleicher. Generálova snaha rozehnat nacisty pomocí armády za podpory odborů a levicového křídla NSDAP však zkrachoval a za Papenovy zákulisní podpory se nových kancléřem stal 30. ledna 1933 Adolf Hitler.