Romain Rolland - Petr a Lucie

Jazykové prostředky:

• spisovný jazyk (s francouzskými výrazy)

• řečnické otázky, úvahové pasáže

• kontrasty, archaismy

• rozhovory, popisy

• citově zabarvená slova

Promluvy:

• pásmo vypravěče

• monology a dialogy postav- přímá řeč

Kontext autorovy tvorby:

• V Petru a Lucii dosahuje Rollandovo umění jednoho ze svých vrcholů.

Literárně-historický kontext:

• světová próza 1. poloviny 20. století, období mezi dvěma světovými válkami

• autor psal více děl s protiválečnou tématikou (Dobrý člověk ještě žije a Okouzlená duše)- protiválečná literatura

• celé generace jsou ovlivněny krutostmi v první a druhé světové válce a následných letech; protiválečné a válečné knihy ale vznikaly i daleko před světovými válkami

• Další autoři daného směru:

• Antoine de Saint-Exupéry- Malý princ

• E.M. Remarque – Na západní frontě klid

• Marcel Proust- Hledání ztraceného času

• Tomas Mann- Smrt v Benátkách

Literární směr- realismus, protiválečná literatura

• z latinského realis = věcný, skutečný; realita = skutečnost

• umělecký směr, který převládal v literatuře 2. poloviny 19. století (zastoupil romantismus)

• vznikl především jako odpověď na tehdejší umění, jež popisovalo život zejména bohatých a spokojených lidí nebo fiktivních či historických osob

• vliv rozvoje přírodních a technických věd, filozofie (zvláště pozitivismu ⇒ Auguste Comte: „Skutečné je to, co lze dokázat smysly, tedy pozitivně.“)

• prosazení exaktního myšlení (vědecké postupy založeny na matematických výpočtech a metodách) ⇒ snaha o uplatnění stejných vědeckých postupů i v literatuře

• literatura je chápána jako vědecká analýza společnosti

Znaky realismu

• pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace); přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka

• typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné); literární hrdina se proměňuje, vyvíjí (je dobově a společensky podmíněný); někdy je jeden ústřední hrdina nahrazen kolektivem

• zobrazuje průměrného člověka ⇒ realistický román je zrcadlem společnosti, kronikou jejích mravů

• objektivní přístup ke skutečnosti ⇒ autor neužívá autostylizace (autor není v díle účasten, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav)

• kritika nedostatků ve společnosti (odtud název kritický realismus – ten se jako takový objevuje až o něco později, někdy v 80. letech 19. století ⇒ autoři jsou ještě mnohem více otevřenější, poukazují na sociální konflikty a snaží se je řešit)

• román je analýzou skutečnosti; oslabuje se sevřený děj

• autoři se vyhýbají minulosti, upřednostňují současnost (ale v některých případech na minulost odkazují, je-li jejich cílem poukázat na lepší současnou společenskou situaci)

• nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy apod.