Sluha dvou pánů

3. dějství: Truffladino se snaží obsluhovat oba pány najednou.
Musel zajít na poštu, odevzdat peníze a provětrat kufry. Proto dojde
k záměně dopisů – díky tomu Florindo zjistí, že Beatrice je v
Benátkách. Dotáže se sluhy, který si vymyslí příběh, na základě
kterého si Beatrice vyvodí, že Florindo je mrtvý. Chystá se večeře,
kde se má setkat „Frederigo“ s Pantalomem.

Jazyk:

● spisovný, hovorový (co má za lubem, babo raď, a kdyby ševci

padali!)

● nespisovný (polívka)
● cizí slova (Bravissimo!)
● archaismy
● slova citově zabarvená (srdíčko, Klárinka, rošťák, šibeničník,

surovec…), nadávky (Ty hubo nevymáchaná!, Kampak, žábo
hubatá?)

● zvláštní výrazy (ergo kladívko, hup jsem do toho po hlavě)

● Tropy:

○ Hyperbola (zbořte se, kamna, Jen přes mou mrtvolu)
○ Metafora (Jen přes mou mrtvolu)
○ Přirovnání (kluk jako cumel, hluchý jako poleno)
○ Personifikace (slovo padlo)
○ Ironie, satira

● Figury:

○ Epizeuxis (Počkat, počkat,…)
○ Epiteton (chudák holka, spolehlivé a zaručené zprávy)

O autorovi:

● Narozen 1707 v rodině lékaře, otec neúspěšný podnikatel →

často se stěhovali

● 1731 dokončil studium práv v Ravenně, pracoval jako advokát

a jezdil s kočovným divadlem

● Zakladatel novodobého italského divadla v

Další Goldoniho díla:

➢

Poprask na laguně (1762) – o žárlivé milenecké dvojici v
rybářském prostředí

➢

Hrubiáni – komedie zesměšňující rodinné prostředí

Literární/obecně kulturní kontext:

● 17. - 18. století → období klasicismu, osvícenství (Velká

francouzská revoluce, kapitalismus, návrat k antice)

Francie:

● Moliere (Tartuffe, Lakomec)
● J. Racine (Faidra – řecká psychologická tragédie)

Anglie:

● D. Defoe (Robinson Crusoe)
● J. Swift (Gulliverovy cesty)

Německo:

● J. W. Goethe (Utrpení mladého Werthera, Faust)
● F. Schiller (Loupežníci)