Spalovač mrtvol

Charakteristika postav

Pan Kopfrkingl – zaměstnanec krematoria, který vystupuje jako umírněný a tolerantní člověk, je to milující manžel i otec, oddaný své práci, později se z něj stane násilník, udavač a vrah.

Wiliam Reinke – přítel Kopfrkingla, člen NSDAP, je egoistický, povyšuje se, manipuluje s lidmi, snaží se přesvědčit Kopfrkingla ke vstupu do strany

Marie – žena pana Kopfrkingla

Mili – čtrnáctiletý syn, je šikanovaný

Zina – šestnáctiletá dcera, nadaná klavíristka

Děj

Karel Kopfrkingl pracuje v pražském krematoriu. Svou práci miluje. Rozumí si s lidmi, zpočátku je velice ochotný a laskavý. Po práci se věnuje své rodině, kterou má velice rád – navštěvují panoptikum, chodí na procházky, na zmrzlinu, manželce pořídil obrázky, Zině koupil šaty, s Milim šel na box. Jeho známým je doktor Bettelheim, který je původem Žid (má ordinaci nad nimi, pan Koprfringl k němu pravidelně chodí na kontroly, protože má strach, aby se nenakazil nějakou nemocí, neboť pracuje s mrtvolami a navštěvuje nevěstince). Pana Kopfrkingla navštěvuje jeho kamarád Willi, který je příslušníkem NSDAP. Willi je pevným zastáncem nacistické ideologie a snaží se o tom přesvědčit i pana Kopfrkingla. Tvrdí, že Hitler myslí všechno dobře a špatní jsou Židé. Karel tomu zpočátku nevěří, ale po zabrání Sudet ho Willi zaregistruje jako člena NSDAP a zmanipuluje ho natolik, že si Karel začíná uvědomovat svůj německý původ, a že jeho manželka je židovka. Pro své členství ve straně musí něco dokázat, proto se pod nátlakem Williho vydává k židovské synagoze převlečený za žebráka. Zde vidí své známé, doktora Bettelheima, Strausse a Rubensteina. Z pana Kopfrkingla se stane udavač, stoupenec fašistické ideologie, vrah a zrádce. Vše si ospravedlňuje tím, že to dělá pro lidstvo a svým způsobem jim pomáhá. Pan Kopfrkingl je natolik zfanatizovaný, že svou vlastní ženu oběsí, když jsou sami doma a svede to na sebevraždu. Díky svým „výkonům“ pro říši je Kopfrkingl povýšen na ředitele krematoria. Jelikož teď zastává vysokou říšskou funkci, tak se musí zbavit svých dětí, které nejsou čisté árijské rasy. Miliho umlátí v krematoriu železnou tyčí a spálí ho v rakvi spolu s mrtvým německým důstojníkem. Celou dobu si myslí, že smrt je jediná a správná cesta, jak je očistit. Zinu se mu zabít nepodaří, protože v té době už se z něho stává blázen, myslí si, že spasí svět, a že je Buddha (ovlivněn knihou o Tibetu, kterou byl fascinován). Po válce je odvezen do psychiatrické léčebny v Německu.

Jazykové prostředky

• Jazyk je spisovný, a to i v řeči postav.

• Časté opakování variací jedné a té samé věty

• Jsem abstinent, Chudák syn našeho souseda alkoholika, Mili spal ve stohu). Toto opakování navozuje dojem hry na jevišti s omezeným počtem herců, kteří se objevují v různých rolích na stále stejné scéně.

• Často používá neobvyklá oslovení typu nadoblačná, nebeská.

• Často se objevují německé výrazy a prostředí není zbytečné popisováno.