Stendhal - Červený a Černý -2

Ještě před tím, než odjedou, však napíše pan de la Mole dopis paní de Renal a ta mu odpoví, že Julián je pokrytec a ctižádostivec, který své city k jeho dceři jen předstírá a ve skutečnosti mu jde jen o to, aby měl ve společnosti lepší postavení. Když si tento dopis pan de Renal přečte, nechce v žádném případě dovolit, aby si takového člověka Matylda vzala, a tak i když se Matylda brání, ani Julián jí nechce dovolit, aby s ním jela, nechce pošpinit Matyldinu čest, myslí si, že to tak pro ni bude nejlepší a řekne jí, aby na něj zapomněla a vzala si raději markýze de Croisenois, se kterým se bude mít lépe než s ním, zakáže jí její otec s Juliánem jet. Matylda s tím vůbec nesouhlasí, chce jet s Juliánem, ať už by jeli kamkoli, jenže Julián jí ujede a zanechá ji tam se slzami v očích.

Přijede do kostela do Verrieres, do kterého chodí paní de Renal, a má v plánu ji zabít. To se mu ale nepovede, protože rána do ramene, kterou Julián paní de Renal zasadí, není naštěstí smrtelná. Julián je však za tento zločin uvržen do vězení, přesně jak měl v plánu.

Ve vězení Julián vzpomíná na všechno, co ve svém životě zažil a u výslechů s neutrálním výrazem ve tváři pořád dokola říká, že chtěl zavraždit úmyslně, a proto si zasluhuje smrt. Přicházejí ho postupně chodit navštěvovat všichni jeho známí lidé, nejčastěji Matylda, která se různými způsoby snaží dokázat Juliánovu nevinu, a také paní de Renal, která Juliánovi velmi rychle odpustí a přizná se mu, že ten dopis napsala ze žárlivosti. Julián zjistí, že vlastně Matyldu nikdy opravdu nemiloval, že vždycky miloval jen paní de Renal.

Matylda zajde za abbé de Frilairem, který Matyldě slíbí, že vše dopadne dobře, protože má určitě minimálně polovinu porotců, kteří budou rozhodovat o tom, jestli bude Julián odsouzen, nebo vysvobozen, na své straně.

Protože Julián moc nevěří, že by se mohl zachránit a myslím, že to ani nechtěl, užívá si své poslední dny s paní de Renal. Matylda z toho šílí, ale miluje Juliána natolik, že i přesto stále usiluje o jeho záchranu.

V den soudu jsou všichni dojati, Julián pronese řeč, vmete všem porotcům do očí pravdu o jejich společnosti, protože vlastně ani nečeká, že by mohl být osvobozen, a tak porotci Juliána odsoudí k smrti.

Před jeho smrtí Juliánovi paní de Renal slíbí, že se nepokusí po jeho smrti zabít se. Když je Julián popraven, Matylda vyzdobí pro Juliána jeskyni, kterou miloval a sama pohřbí hlavu svého milence. Potom odjede do Paříže a provdá se za šlechtice. Paní de Renal také dostojí svému slibu, vezme si na starosti syna Matyldy a Juliána, nepokusí se sama zabít, tři dny po jeho smrti však zemře žalem držíc v náručí své děti.

Závěr: Tato kniha spadá do období romantismu (19. století), psaná je prózou. Protože hlavní hrdina byl velice inteligentní a duchaplný, byly některé pasáže velmi obtížné ke čtení, ale jiné části byly zase více romantické a odlehčené, někdy dokonce i vtipné, i když byla kniha převážně vážná. Některým slovům jsem nerozuměla, protože byla zastaralá, nebo to byly pojmy, které neznám. Celkově mi ale kniha přišla zajímavá, především jsem oceňovala odvahu hlavního hrdiny, ale jeho chování jsem občas dost dobře nechápala.