Stendhal - Červený a Černý -2

Po nějaké době se sblíží s paní de Renal, citlivou a naivní ženou, která nikdy dřív nepoznala lásku a stane se po marných snahách, kdy se paní de Renal snažila chovat zdrženlivě a chladně, jejím milencem. Oba jsou velmi zamilovaní, tajně se večer schází, nejdříve se jen v zahradě drží za ruce, ale po nějakém čase se tajně oddávají celé své lásce.

Tento pocit štěstí ale netrval věčně. Stalo se totiž, že nejstarší syn paní de Renal, Stanislav, onemocněl a paní de Renal to pochopila jako pomstu Boha za její cizoložství a proto si řekla, že se bude k Juliánovi chovat chladně. To ale nevydržela moc dlouho. Její láska k Juliánovi byla větší, než láska k jejímu vlastnímu dítěti. Stanislav se sice nakonec uzdraví, ale stane se jim ještě jedna nepříjemná věc. Komorná Elisa se totiž pomstí Juliánovi za to, že ji odmítl, když se mu ze začátku dvořila tím, že řekne vše, co ví o něm a o paní de Renal, panu Valenodovi. Naštěstí to Julián i paní de Renal zjistí, a tak paní de Renal před manželem předstírá, že chce, aby od nich Julián odešel, napíše spolu s Juliánem anonymní dopis a předá ho manželovi s tím, že jí ho dal nějaký neznámý člověk. V dopise je napsáno, že je mu paní de Renal nevěrná, a tak má pan de Renal podezření a žije v nejistotě.

Pan Valenod v tu samou dobu začne mít o Juliána, jako o vychovatele jeho dětí, taky zájem, a tak ho pozve na večeři. Juliánovi se ale v domě Valenodových vůbec nelíbí, protože mu tam celou dobu vykládají, co jaký kus nábytku stojí a přehnaně se chlubí vším svým jměním, a tak se nakonec Julián s paní de Renal dohodne, že bude nejlepší, když z Verrrieres odjede, protože se navíc po městě začaly šířit pomluvy o jejich milostném vztahu a jedině tak by mohl Julián zachránit čest paní de Renal. A tak pan de Renal zařídí Juliánovi místo v Besanconském semináři a Julián ho přijme. Ještě naposledy přijde v noci za svou milenkou a pak odjíždí.

V kavárně v Besanconu Julián potká dívku jménem Amanda, které se velmi zalíbí, a tak mu dá svoji vizitku.

V semináři se Juliánovi zpočátku moc nedaří. Lidé se k němu chovají chladně a lhostejně. Postupem času si ale získá přízeň u Abbé Pirrarda, který do povýší na repetitora Starého zákona, což dříve asi znamenalo něco jako učitel. Abbé Chas-Bernardovi se Julián také zalíbí. Jednou, když ho pověří úkolem, aby mu pomohl vyzdobit kostel kvůli návštěvě nějakého krále, najde v kostele paní de Renal. Když ho paní de Renal uviděla, vykřikla a pak omdlela a paní Dervilová, která byla v kostele s ní, Juliánovi řekla, aby odešel. Julián tedy odejde a snaží se na to nemyslet. Za nějaký čas se Abbé Pirrard rozhodne z kláštera odejít a Juliánovi zařídí místo sekretáře u markýze de la Mole.

Za nějakou dobu dostane Julián dopis od Markýze de la Mole, který ho chce přijmout za sekretáře a píše mu, aby odjel do Paříže, že ho čeká skvělá budoucnost. A tak Julián opustí seminář, cestou se ale ještě staví ve Verrieres. Farář Chélan mu sice řekne, aby nikoho nenavštěvoval, ale Julián ho neposlechne a o půlnoci se vydá za paní de Renal. Paní de Renal ho ze začátku nevítá příliš přívětivě, ale pak mu opět podlehne a začne se k němu chovat jako dřív, dokonce ho přesvědčí, aby zůstal přes den schovaný v jejím pokoji. Když se ale potom v noci nahlas baví, pan de Renal zaklepe na dveře, a tak se Julián musí rychle schovat. Pan de Renal si naštěstí ničeho nevšimne, protože paní de Renal se velmi snaží, aby svého milence neprozradila. Když pan de Renal odešel, Julián si ještě chvíli užíval lásky paní de Renal, ale když začalo svítat, s těžkým srdcem ji opustil a vydal se do Paříže.