Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




9. Pocatky realismu u nas

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (70 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

9) Počátky realismu u nás Karel Havlíček Borovský(1821-1856) Narodil se v Borové u Přibyslavi (podle které důsledně ke svému příjmení připojoval přízvisko Borovský, rád se podepisoval také ,,Borovský Havel“) jako syn drobného ale zámožného kupce Matěje Havlíčka. Jeho rodiště se nyní jmenuje Havlíčkova Borová. V Německém (dnes Havlíčkově) Brodě vystudoval gymnázium. Pak se přihlásil na filozofickou fakultu v Praze. Zde vstoupil do bohosloveckého semináře, chtěl se stát knězem ne z hlubokého náboženského přesvědčení, ale veden touhou působit na lidi. Pobyt zde mu však teologii velice znechutil. Byl odtud roku 1841 pro své názory vyloučen. Na Šafaříkovu přímluvu v letech 1843-1844 pracoval v Moskvě jako vychovatel v rodině profesora Ševyrjova. V carském Rusku si pozorně všímal vládnoucích poměrů. Zprvu byl nadšen vším, co viděl kolem sebe, brzy se však začal dívat kritičtěji. Uvědomoval si nedostatky ruského veřejného života a výsledkem bylo rozčarování a ztráta všech iluzí, s nimiž odcházel do Ruska jako nadšený stoupenec kollárovsky pojaté slovanské vzájemnosti. Poznal, že carský absolutismus je lidu a svobodě národů stejně nepřátelský jako absolutismus rakouský. Roku 1845 se vrátil do Prahy. Zde byl politicky velmi činný, stal se členem Národního výboru, účastnil se Slovanského sjezdu a dokonce stál dvakrát pro své vyhraněné názory před soudem-pokaždé byl však osvobozen.Po roce 1848 vítal pád absolutistické vlády, zavedení konstitučního (ústavního) režimu a zasazoval se o demokratické reformy. Uvědomoval si však, že i demokracie má svoje stíny. Ve Švejcarech, v demokratském kraji, kde si na republikány hrají, sed si vedle orla vrabčík smělý dosti, začimčařiv cosi o rovnosti. Orel polknul vrabce místo naučení, že přec nikdy vrabec orlu roven není. Svým zásadovým postojem dráždil vídeňskou vládu, proto byl 16. prosince 1851 za novinářskou činnost na rozkaz ministra vnitra protiprávně zatčen a internován v tyrolském Brixenu. V tomto konzervativním městečku, jehož obyvatelé byli bezmezně oddáni vládnoucímu habsburskému domu, nestrádal existenčně, trpěl však odloučením od přátel a čtenářů. Pokoušel se literárně tvořit, studoval lidovou slovesnost, četl odbornou literaturu, ale podmínky, v nichž žil, stálý policejní dozor, neustálé prohlídky korespondence i všech písemností, odloučení od vlasti, kde doléhal nejtužší politický útlak, obavy o rodinu, to všechno podlamovalo jeho zdraví. V roce 1855 se směl vrátit do Čech, byl to však smutný návrat do domova, kde mu mezitím zemřela žena Julie a někdejší přátelé se ho ze strachu před policií stranili. V červenci 1856 zemřel na tuberkulózu, která již dříve zahubila jeho ženu. Jeho pohřeb se stal vlasteneckou manifestací. Božena Němcová se odvážila položit před zraky policie na rakev neohroženého bojovníka trnovou korunu, na znamení toho, že jej považovala za mučedníka. Dílo Vydobyl si velkou autoritu jako novinář a satirik, je průkopníkem české literární kritiky. Kritika Tylova vlasteneckého, ale umělecky slabého románu Poslední Čech vzbudila bouřlivé diskuse. Jeho nejlepším oborem se staly epigramy. V Brixenu vznikly jeho vrcholné satirické skladby (Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra), jež se zprvu mohly šířit pouze opisem. novinář působil v Pražských novinách (literární přílohaČeská včela); od začátku své redaktorské činnosti je proměnil v noviny vyjadřující národní zájmy v letech 1848-1850 působil jako redaktor v Národních novinách (s přílohouŠotek), které sám založil; od začátku se staly mluvčím liberální strany; začátkem roku 1850 byly vládou zastaveny od roku 1850 až do svého zatčení vydával časopisSlovanv Kutné Hoře; byl často konfiskován; v srpnu 1851 byl nucen Slovana zastavit vydal programové články v knižním souboruDuch národních novin(1851) literární kritik boj o pravdivé, hodnotné umění-Kapitola o kritice překladatel např. Gogolových Mrtvých duší epigramy (krátká, satiricky vyhrocená báseň, jejíž poslední verš či dvojverší představuje významový vrchol neboli pointu) sám epigram charakterizoval jakomalinké nádoby, do kterých vztek svůj nalívám, aby mi srdce nežral namířené proti společnosti, prudká útočnost celkem jich napsal 78 výběr z nich vydal v roce 1845 v pěti částech-Církvi, Královi, Vlasti, Múzám, Světu útok na katolickou církev (Z historie literatury české), byrokracii a stát (Etymologický, Selský, Demokratský), na nezdravé jevy v národním životě (Verba docent, exempla trahunt(Slova učí, příklady táhnou), Poeta laureatus) Dobrá rada Kdo vždy myslí, že se učí, bude vlasti chlouba: kdo si myslí, že dost umí, začíná být trouba. Originálnost Není nad původnost, každý po ní touží, lidé chodí přes most, to já půjdu louží. Tyrolské elegie(1852) satirická skladba reagují na Brixen podnět a inspirace: vlastní zážitek téma: zatčení, cesta do Brixenu, život ve vyhnanství; obraz tragédie osobní i národní záměr: boj proti reakci státu, kritika policejního systému, pokrytectví; opovržení rakouskou vládou žánrově: netradiční elegie-satira (elegický tón+ironie, výsměch); situační a jazyková komika; autoportrét (příslušnost k českému národu, muzikant-2. zpěv), zatýkání jako ironický vtip (,,přátelský čin Bachův“) x projev zvůle Jsou bezprostřední Havlíčkovou reakcí na zatčení a převoz do tyrolského Brixenu v roce 1851. Za svou násilnou deportaci obžaloval absolutistický režim své země. Ve vstupní básni si stěžuje na svůj osud měsíci, který ho po cestě provází, a je tak jeho jediným společníkem. Úspěšně tím parodoval lidovou píseň-Sviť, měsíčku, polehoučku skrz ten hustý les. Ve druhém zpěvu líčí své noční zatčení, odchod od své rodiny a cestu do Brixenu. Při popisu nešetří detaily. Ze své situace obžalovává rakouské ,,spící“ pány a celou absolutistickou monarchii, které dává za vinu svůj osud. Havlíčkův jazyk se ve všech jeho dílech blíží lidovému vyjadřování a stylu. Díky tomu se jeho tvorba snadno čte, čtenář i lépe pochopí Havlíčkovy narážky a útoky. Spisovatel v textu nešetří humorem, satirou i ironií. Jeho slova dopadají

Témata, do kterých materiál patří