9. Pocatky realismu u nas

• Chyže pod horami (1858)

Milostné sblížení Čecha Bohuše Sokola se Slovenkou Katuší má symbolizovat česko-slovenskou vzájemnost a vedle toho také zobrazit lidový slovenský život v jeho sepětí s přírodou.

• Pan učitel (1860)

V dřívějších dobách se na venkově děti málo vzdělávaly. Bylo to tím, že musely pomáhat s prací nebo jim bránil nedostatek peněz a strach před učitelem. Ve Chvalíně ale vládla zcela odlišná situace. Děti učitele ctily a zbožňovaly. Učení jim zpříjemňoval vycházkami, při práci zábavně vyprávěl a radil. Stal se pro ně skutečným vzorem. Když dospěly a on zestárl, stále se řídily jeho radami a vesnice vzkvétala. Pan učitel ale neunesl smrt své milované ženy, chřadl a v kruhu přátel skonal. Nad jeho smrtí se rmoutili všichni obyvatelé Chvalína.

Znaky

-Realismus je umělecký směr, především druhé poloviny 19. stol., jehož autoři ve svých dílech usilují o vytvoření pravdivého obrazu skutečnosti. Kritický realismus je pak vyšším stupněm vývoje realismu; vzniká v době bouřlivého rozvoje tržních vztahů, vědy a techniky; jde mu o kritické zobrazení světa. Průkopníky realismu u nás byli K. Havlíček Borovský a B. Němcová.

- Spisovatelé se začínají obracet k životu prostého lidu

- Literatura má být určena nižším lidovým vrstvám

- Věnují se problematice venkovské, sociálním rozdílům

- Zájem o městskou chudinu a rozpory ve městech (Němcová - ovlivněna Nebeským)

- U nás se česká realistická literatura začíná objevovat v období 40.let 19.století (ve světě jsou to 30.léta 19.století). Celá česká společnost se upevňuje a přes veškerou zaostalost státního a politického zřízení se rozvíjí průmyslové podnikání, spoje a doprava. Společnost na tomto stupni vývoje má zájem nejen o dobré či špatné příklady, ale i o skutečnou analýzu společenského stavu.

- Ve světové literatuře se ve 30.letech začíná prolínat romantismus s realismem. V české literatuře takový stav dosud nenastal. Ale literární kritika ve 40.letech požadavek realismu již signalizovala. V roce 1844 vystupuje romantický básník Václav Bolemír Nebeský s požadavkem zkoumání a realistického zachycení života venkovského lidu. O rok později pak přichází Karel Havlíček Borovský se svou kritikou Tylova Posledního Čecha. Havlíček v ní sice výslovně nežádal realismus v literárním díle, ale požadoval ho v národním životě.