Slohový útvar - Úvahový text

ÚVAHOVÝ TEXT

Funkční styl: závisí na konkrétním zadání (prostě sdělovací, odborný, esejistický, úvahový)

slohový postup: úvahový

Cíl: logicky argumentovat, nahlížet na daný problém z různých úhlů, zpochybnit zaběhlá tvrzení, kladení cílených otázek

= slohový útvar, v němž se autor zamýšlí nad určitým problémem

- autor řeší vznik jevů, jeho rozvoj, podstatu, následky

- vyvozuje určitý závěr na základě logického procesu

- je silně subjektivní, prokazuje výši autorova intelektu, životních zkušeností a postojů

- vede k zamyšlení

- nemusí přinést konkrétní závěr

Kompozice

- postupuje se od obecného tvrzení k jeho hodnocení

- může směřovat k důkazům, argumentům a vyvození závěrů

- nutné je vyjadřování logických souvislostí

Jazykové prostředky

- výstižná pojmenování jevů a problémů

- spisovná čeština, převažují neutrální výrazy

- ojediněle expresivní výrazy

- větší množství hodnotících výrazů – přídavná jména, příslovce (vynikající, prostý, vhodný, velmi, výborně, zcela)

- slovesa v rozkazovacím způsobu: zamysleme se, položme si otázku, zeptejme se sami sebe

- typické úvahové obraty: Zamyslíme-li se... položme si otázku..., Myslím, že..., Na druhou stranu....

- využití řečnických otázek

- metafory

Zásady psaní:

1. rozmyslet si svůj názor a rozvést ho

2. působit na čtenáře účelově tak, abychom ho přesvědčili

3. pokládat řečnické otázky (nečeká se na ně odpověď – není důležitá, nebo oslovujeme nepřítomného člověka), avšak neptat se okatě a prvoplánově – neptat se sám sebe

5. ptát se tak, abychom načali další sérii myšlenek nebo text uzavřeli

6. používat slovesa: přemýšlím, domnívám se, upozorňuji, dozvídám se, přemýšlejte, uvažte, dokážete si představit, zkuste posoudit, domyslete

7. používat spojení: jsem zvědavý, můj názor je, jsem zklamaný, překvapený, je pravda, je fakt

8. používáme expresivní prostředky – citově zabarvená slova, místy i silnější výrazy

9. používáme otázky útočící na city čtenáře („Milý čtenáři, necítíš se nepatřičně, když si tak hovíš u televize, zatímco děti v Africe hladoví?!“)

Nejčastější chyby:

1. Sklouznutí k výkladu (poučování)

2. Sklouznutí k vyprávění (příběh s dějem, vypisování vlastních zážitků)

3. Odbočování od tématu

4. Nedodržování odstavců (každý odstavec = nová myšlenka)

5. Opakování „tentovacích“ výrazů) – tento, to, toto, tato, tam

6. Začínání vět zájmenem já

7. Opakování stejného slova několikrát za sebou

8. Použití vulgárních a slangových slov – pokud jsou nutná, pište je do uvozovek

9. Vypisování neetických myšlenek, protispolečenských názorů, názorů propagujících poškozování zdraví, vyhraněných názorů

Zadání:

Máme skype, ICQ, facebook, mobilní telefony, e-mail. Opravdu tak máme k sobě blíž?