Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




9. Pocatky realismu u nas

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (70 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

  • Obrazy z Rus

    • původně otiskované časopisecky jako Črty z Ruska

    • knižně vyšly až po autorově smrti roku 1886

  • společné znaky satir

    • výraz odporu proti jakémukoli násilí a útlaku; kolektivní historická a politická zkušenost národa

Božena Němcová (1820-1862)

Život

Dívčím jménem Barbora Panklová. Narodila se ve Vídni. Otec, Němec Jan Pankl pracoval jako panský kočí ve službách vévodkyně Kateřiny Vilemíny Zaháňské, která si zvykla trávit léto v ratibořickém zámku, a matka Terezie Novotná jako služka. Dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice, kde chodila do školy. Bylo však krušnější, než jak jej později popsala v Babičce. Rodina trpěla zejména častou nepřítomností otce, který musel následovat vévodkyni do míst jejího pobytu. Na vychování byla v rodině zámeckého hospodářského správce Hocha ve Chvalkovicích. Tam se poprvé seznámila s módní německou romantickou literaturou. Největší vliv na ni měla léta strávená s babičkou Magdalénou Novotnou (1825-1829) Rodiče chtěli svou nejstarší dceru, která vyspěla v nevšedně přitažlivou ,,slečnu Betty“, materiálně zabezpečit, a proto jí našli ženicha. Jako sedmnáctiletá se musela z donucení provdat za mnohem staršího Josefa Němce (v době sňatku byl dvakrát starší). Patřil k uvědomělým vlastencům a pro své národní cítění nebyl oblíben u svých představených. Jako úředník finanční stráže (dnes bychom řekli celní úředník) často měnil místo pobytu. Němcovou však časté stěhování spíše vyčerpávalo. Jejich manželství nebylo vůbec šťastné, nevydařilo se pro nesoulad povah obou partnerů. Vina se nedá jednoznačně přisoudit ani jednomu z nich, poněvadž každý měl o soužití odlišné představy. Josef toužil po prvotřídní hospodyni, která by svůj čas věnovala především jemu a čtyřem dětem, jež se jim narodily, a mladá žena toužila po člověku, s nímž by se mohla sdílet o své ideály a který by jí byl pomocníkem a rozšiřoval její duševní obzory. Byl to však právě Josef, kdo mladou ženu mající německé vychování přivedl k uvědomělému vlastenectví. Třebaže ji v korespondenci často zahrnoval výčitkami, znal její hodnotu. V roce 1842 byl Josef Němec služebně přikázán do Prahy. Jeho okouzlující paní se okamžitě stala středem pozornosti v pražských vlasteneckých kruzích, pravidelně chodila na dýchánky k Fričovům a Staňkovům, oslňovala společnost na bálech. Začala také česky psát a naučila se vyjadřovat mateřským jazykem tak dobře, že vzbudila úctu dokonce i přísných jazykovědců, jako byl koncem 19. století profesor pražské univerzity Jan Gebauer. Ten kladl její češtinu za vzor i moderním spisovatelům. V letech 1842-1845 se tak Němcová seznámila s pražskou vlasteneckou společností-např. s básníkem Václavem Bolemírem Nebeským, který podněcoval Němcovou k básnické tvorbě, nebo lékařem Josefem Radomilem Čejkou-přátelství s ním na ni silně zapůsobilo, neboť ji seznámil s dílem francouzské spisovatelky George Sandové. Do roku 1848 pobývala v Chodsku, kde byl její muž po dlouhých letech čekání konečně povýšen na komisaře finanční stráže. Pro aktivní účast v revolučním hnutí v roce 1848 byli Němcovi pronásledováni rakouskými úřady a jejich činnost stále sledovala tajná policie. Josefa Němce vyšetřovali, překládali z místa na místo, nakonec i na Slovensko a do Uher, až posléze byl zbaven služby. Zatímco s domažlickou honorací se Němcová dostala do konfliktu pro kritické články, které uveřejnila v novinách, vesničtí obyvatelé si oblíbili-po počáteční nedůvěře-laskavou paní komisarku, které směli vykat a nikoli onikat, jak bylo tehdy všeobecným zvykem. V padesátých letech zůstala v Praze, kde měla kulturní zázemí, a odmítla následovat svého muže do Uher. Hmotná situace rodiny se však stále zhoršovala. Dolehly i jiné strasti: Němcová onemocněla, manžel ji nechápal, vyvolával prudké výstupy a odmítl dávat peníze na domácnost. Dovršením neštěstí byla smrt milovaného syna Hynka, do něhož matka vkládala velké naděje. Právě v této době neštěstí a hmotné bídy vznikalo její největší dílo, Babička. V letech 1851-1855 však za ním podnikla čtyři velké cesty na Slovensko, při nichž se i léčila. Seznámila se téměř se všemi předními slovenskými spisovateli a vlastenci a byla s nimi v písemném styku. Svými články a studiemi o Slovensku se zasloužila nemálo o sblížení obou bratrských národů. Roku 1861 odjela do Litomyšle, aby u nakladatele Augusty dohlížela na vydávání svých spisů. Čekala také od Augusty hmotnou podporu, ale opět se zklamala. Již o Vánocích ji těžce nemocnou odvezl manžel do Prahy. V lednu roku 1862 zemřela předčasně vysílením a neustálým strádáním.

Témata, do kterých materiál patří