9. Pocatky realismu u nas

Dílo

Vydobyl si velkou autoritu jako novinář a satirik, je průkopníkem české literární kritiky. Kritika Tylova vlasteneckého, ale umělecky slabého románu Poslední Čech vzbudila bouřlivé diskuse. Jeho nejlepším oborem se staly epigramy. V Brixenu vznikly jeho vrcholné satirické skladby (Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra), jež se zprvu mohly šířit pouze opisem.

• novinář

  • působil v Pražských novinách (literární příloha Česká včela); od začátku své redaktorské činnosti je proměnil v noviny vyjadřující národní zájmy

  • v letech 1848-1850 působil jako redaktor v Národních novinách (s přílohou Šotek), které sám založil; od začátku se staly mluvčím liberální strany; začátkem roku 1850 byly vládou zastaveny

  • od roku 1850 až do svého zatčení vydával časopis Slovan v Kutné Hoře; byl často konfiskován; v srpnu 1851 byl nucen Slovana zastavit

  • vydal programové články v knižním souboru Duch národních novin (1851)

• literární kritik

  • boj o pravdivé, hodnotné umění-Kapitola o kritice

• překladatel

  • např. Gogolových Mrtvých duší

• epigramy (krátká, satiricky vyhrocená báseň, jejíž poslední verš či dvojverší představuje významový vrchol neboli pointu)

  • sám epigram charakterizoval jako malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalívám, aby mi srdce nežral

  • namířené proti společnosti, prudká útočnost

  • celkem jich napsal 78

  • výběr z nich vydal v roce 1845 v pěti částech- Církvi, Královi, Vlasti, Múzám, Světu

  • útok na katolickou církev (Z historie literatury české), byrokracii a stát (Etymologický, Selský, Demokratský), na nezdravé jevy v národním životě (Verba docent, exempla trahunt (Slova učí, příklady táhnou), Poeta laureatus)

  • Dobrá rada

Kdo vždy myslí, že se učí,

bude vlasti chlouba:

kdo si myslí, že dost umí,

začíná být trouba.

• Originálnost

Není nad původnost,

každý po ní touží,

lidé chodí přes most,

to já půjdu louží.

• Tyrolské elegie (1852)

satirická skladba

reagují na Brixen

podnět a inspirace: vlastní zážitek

téma: zatčení, cesta do Brixenu, život ve vyhnanství; obraz tragédie osobní i národní

záměr: boj proti reakci státu, kritika policejního systému, pokrytectví; opovržení rakouskou vládou

žánrově: netradiční elegie-satira (elegický tón+ironie, výsměch); situační a jazyková komika; autoportrét (příslušnost k českému národu, muzikant-2. zpěv), zatýkání jako ironický vtip (,,přátelský čin Bachův“) x projev zvůle

Jsou bezprostřední Havlíčkovou reakcí na zatčení a převoz do tyrolského Brixenu v roce 1851. Za svou násilnou deportaci obžaloval absolutistický režim své země. Ve vstupní básni si stěžuje na svůj osud měsíci, který ho po cestě provází, a je tak jeho jediným společníkem. Úspěšně tím parodoval lidovou píseň-Sviť, měsíčku, polehoučku skrz ten hustý les. Ve druhém zpěvu líčí své noční zatčení, odchod od své rodiny a cestu do Brixenu. Při popisu nešetří detaily. Ze své situace obžalovává rakouské ,,spící“ pány a celou absolutistickou monarchii, které dává za vinu svůj osud. Havlíčkův jazyk se ve všech jeho dílech blíží lidovému vyjadřování a stylu. Díky tomu se jeho tvorba snadno čte, čtenář i lépe pochopí Havlíčkovy narážky a útoky. Spisovatel v textu nešetří humorem, satirou i ironií. Jeho slova dopadají přesně tam, kam si to přál.