Publicistický styl

PUBLICISTICKÝ STYL (tercie, kvarta)

Styl hromadných sdělovacích prostředků (masových médií). Jeho funkcí je informovat o aktuálních událostech ve společnosti (v politice, ekonomice, kultuře). Je pro něj typická funkce informační a funkce přesvědčovací (autor chce příjemce získat pro svůj názor, působí na jeho city). Tento styl je velmi dynamický, musí rychle reagovat na aktuální události.

Patří sem útvary psané (noviny, časopisy, internetové noviny, teletext) a mluvené (zpravodajské pořady, diskusní pořady, reportáže).

Rozlišujeme útvary:

a) zpravodajské, tedy informativní (zpráva, oznámení, referát, inzerát)

b) analytické, to jsou hodnotící články (úvodník, komentář, kritika, recenze)

c) beletristické, ty obsahují prvky uměleckého stylu (reportáž, črta, fejeton).

V novinách najdeme i jiné než publicistické žánry (anekdoty, povídky či romány na pokračování, inzeráty, právní poradny, křížovky, horoskopy).

Publicistika seriózní přináší významné a ověřené informace.

Publicistika bulvární působí na emoce a pudy příjemců, častými tématy jsou skandály, zločiny, používá expresivní výrazy, nadsázku (Krvavá jatka k vazbě nestačila), nespisovný jazyk. Výrazné titulky, často zveličené proti obsahu článku.

Investigativní novináři – hlídací psi demokracie – upozorňují na problémy ve společnosti, odhalují zločiny, podvody, úplatky, pomluvy, dávají podnět k odstoupení významných osobností (prezidentů, ministrů).

Požadavky na tento styl: aktuálnost, jednoznačnost, objektivnost, promyšlenost, připravenost, výstižnost.

Slohové postupy: informační, popisný, úvahový, vyprávěcí.

Jazykové prostředky: Základem je spisovná neutrální čeština, pro oživení se používá hovorová čeština. Rozlišujeme prostředky automatizované (stereotypní, klišé, slouží k rychlé orientaci, např. pachatel odcizil, mít rezervy) a aktualizované (nová, neobvyklá spojení, která upoutávají pozornost, např. dopravní infarkt, Staré Město nemládne). Z původně aktualizovaných výrazů se opakovaným používáním stávají fráze, např. mládí má zelenou. Vlivem rychle se měnící situace je třeba vytvářet nová pojmenování, obraty, přilákat pozornost, přesvědčit, získat. Využívají se slovní hříčky a slova citově zabarvená, výrazy s přeneseným významem, věty zvolací, přací, tázací, řečnické otázky.

OSNOVA

Úvod: nejdůležitější informace, první odstavec přináší odpovědi na základní zpravodajské otázky (kdo, co, kdy, kde, jak, proč).

Stať: citace zdrojů, rozšiřující informace, souvislosti, pozadí události.

Závěr: zhodnocení, předpokládaný vývoj.

TITULEK má naznačit obsah textu, ale hlavně upoutat zájem čtenáře, měl by působit živě, neotřele, většinou obsahuje dějová slovesa.

PEREX je úvodní text shrnující celý obsah, bývá odlišen jiným typem písma, má čtenáře zaujmout a přimět ho k přečtení celého textu.