Úvaha v různých stylových oblastech

Úvaha v různých stylových oblastech

• útvar slohového postupu úvahového (nejnáročnějšího)

• autor se zamýšlí na základě získaných poznatků nad problémem, aby dospěl k obecnějšímu závěru

• hloubka úvahy ovlivněna úrovní myšlení, životními zkušenostmi a bohatstvím poznatků autora

• úvaha historická, filozofická, citově podbarvená

• vyskytuje se

• v uměleckých dílech (součást řeči vypravěče – vysvětluje, zdůvodňuje děj, jednání postav; součást řeči postav – úvahy, jak se chovat, rozhodování, hodnocení jiných)

• v publicistice – úvodník, komentář (subjektivní charakter)

• ve vědeckém díle

• na začátku nebo v závěru (výhledy, perspektivy)

• posuzování problému, hlediska, různé názory, vlastní myšlenky

• společné rysy úvahy s výkladem:

práce s fakty, příčinné vztahy mezi nimi, podmínky jejich vzniku, rozvoje, jejich podstata, následky, účinky --> hodnocení, postoj a perspektiva

• rozdílné rysy:

• úvaha nepracuje se všemi fakty, nerozebírá je, nevyužívá experimentu, jen o nich přemýšlí a hodnotí je

• vyvozuje obecné závěry, ale nepoučuje, nechce poučovat, ale přivést k zamyšlení

• subjektivní postoje a názory autora --> odraz ve volbě prostředků

• témata – aktuální jevy, obecné otázky

• kompozice

logická stavba: od zkušeností, prožitků k jejich hodnocení, obecným závěrům, nebo od obecného ke konkrétnímu, nebo od obecného přes konkrétní příklady k obecnému

východisko: zkušenosti, obecné poznatky, subjektivita autora --> zamyšlení, konkrétní příklady

závěr: zásady, obecné závěry

• návrh osnovy

1. Úvod – cíl úvahy

2. Vlastní úvaha – přemýšlení (pozor na předčasnou generalizaci)

3. Závěr – zdůraznění, shrnutí, vyvození základní myšlenky úvahy

• jazyk úvahy

• výrazy širokého významu (vztah, cíl, východisko, prostředek)

• hodnotící výrazy – adjektiva (vynikající), substantiva (úspěch, nespokojenost), adverbia (velmi, výborně)

• výrazy emocionální, metafory, jazyková pestrost

• syntax

• řečnické otázky, věty zvolací, žádací; logická návaznost vět