Victor Hugo - Chrám Matky Boží

3. Část

Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku:

• převážně spisovný jazyk

• řeč postav - podle jejich společenského postavení, prvky hovorové řeči

• lexikální prostředky:

• běžné (král k Tristanovi: "Pospěšte si, kmotře...")

• hovorové (Quasimodo viděl, jak se tuláci při pádu břevna rozptýlili, jako když dítě foukne do popelu.)

• knižní ("Milosti," odpověděl Vilém Rym...)

• archaismy (A pak, což to byla maličkost, býti svrchovaným pánem)

• historismy (Ale když je člověk jen královským prokurátorem církevního soudu s třiceti tourskými tolary ročního platu)

• syntaktické prostředky:

• neukončená výpověď (kde vystupovaly tři krásné dívky, které představovaly...)

• zvláštnosti, opakování ("A z pultů písařů!" dodal sousední student. "A z holí pedelů!" "A z plivátek děkanů!" "A z chlebových truhel voličů!" "A z rektorovy podnožky!")

Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku:

• metafora (Quasimodo viděl, jak se tuláci při pádu břevna rozptýlili, jako když dítě foukne do popelu.)

• anafora ("Pojďte dál, pojďte dál, maličká.")

• apostrofa (Král se jakoby modlí k Matce Boží: "Ach Matko Boží Pařížská, má milostivá patronko, odpusť mi! Víckrát to neudělám.)

• řečnická otázka (Položil si tuto nezodpověditelnou otázku: "Jestliže existuji, existuje tohle všecko? Jestliže to vše existuje, existuji já?")

• zvolání, výkřik (V tom okamžiku zazněl v hlučícím davu těsně vedle něho zřetelný výkřik: "Zaveďme ho ke králi! Zaveďme ho ke králi!")

Literárně historický kontext:

• Victor Hugo byl francouzský dramatik, básník, prozaik a esejista a také se věnoval politice.

• Patří k vrcholným představitelům romantismu. Narodil se 26. února 1802
  v Besançonu v době, kdy byl ve Francii na vrcholu Napoleon. Celý Hugův život se ale často v zemi střídaly vlády.

• Díky otci, který byl důstojníkem v Napoleonově armádě, se rodina často stěhovala, dokud matce, která byla royalistkou, nedošla trpělivost. Matčiny názory podporující krále a katolická výchova ovlivnily smýšlení i ranou tvorbu Victora Huga. Až po revoluci v roce 1848 začal Hugo podporovat republikány.

• Do politiky vstoupil v roce 1845, když stál na straně krále Ludvíka Bonaparta,
  v revolučním roce byl zvolen do parlamentu. Brzy se stal odpůrcem Napoleona III., syna Ludvíka Bonaparta. Po jeho úspěšném převratu, byl Hugo nucen v roce 1851 odejít do exilu. Přes Brusel a Jersey se dostal až na ostrov Guernsey. Do Paříže se vrátil až v roce 1870, když byl Napoleon III. poražen Prusy. Hugo se přidal na stranu Komuny.

• Od poloviny 70. let působil jako senátor.

• Hugo se v roce 1822 oženil s Adéle Foucher a měli společně pět dětí. Zemřel 22. května 1885 jako uznávaný a oblíbený básník. Pohřben je v pařížském Panthéonu.

• Další díla: Cromwell, Král se baví, Bídníci - Jean Valjean je poslán na galeje za krádež chleba. Později je mu trest postupně zvyšován až na 12 let.nakonec se mu podaří uprchnout, stát se vzorným občanem za laskavé pomoci mnicha Myrela. Stane se ochráncem Cossety, dcery svobodné matky Fantiny, která je dohnána k prostituci. Nakonec se stane starostou menšího města, zbohatne na výrobě svého patentu, ale je poznán inspektorem Javertem, který v něm pozná bývalého galejníka a pošle ho zpět na galeje. Ve vedlejší dějové linii jsou popisovány zločiny rodiny Thénardierových a příběhy uličníka Gavroche., Dělníci moře.

• Další autoři a díla romantismu, Stendhal - Červený a černý, George Gordon Byron -Childe-Haroldova pouť, Walter Scott – Ivanhoe, Alexandr Sergejevič, Puškin - Evžen Oněgin, Michail Jurjevič Lermontov – Démon.