Vítězslav Nezval - Manon Lescaut

4. obraz: Manon využít toho, že se líbí Duvalovi a zajistit tak pro sebe i rytíře lepší život. Des Grieux je nejdříve proti, ale nakonec s plánem souhlasí. A tak Manon využije pozvání do Duvalova domu, představí rytíře jako svého mladšího, nemocného bratra, kterého musí hlídat, a vymůže si na Duvalovi nový byt i peníze. Rytíř si z něj tropí legraci, což Duval bere jako jeho nevyspělost.

Pak se však v pokoji objeví Tiberge, který Duvalovi zobrazí pravdu. Duval oběma hrozí policií, zatímco oni prchají do nového bytu na pařížském venkově.

5. obraz: V bytě rytíře navštíví Tiberge. Navrhne mu, že z jejich situace by mu mohl pomoct Duval mladší. Manon to přijde dobrý nápad, a jelikož je to jediné možné řešení, souhlasí i des Grieux. Od služky se však dozví, že si s ním Manon tajně dopisuje, ta to však dělá proto, aby je uchránila před policií – chtěla dát Duvalovi falešnou naději. Proto des Grieux nakonec souhlasí i s tím, aby s ním šla Manon do opery. Ta však s Duvalem zůstane i po opeře a do jeho bytu pošle Modestu – milenku Duvala mladšího. Des Grieux ji vyžene a zlobí se na Manon.

6. obraz: Des Grieux zastihne ještě ten večer Manon v bytě Duvala mladšího, sedící na křesle, čtoucí nahlas verše o Magdaleně, které ji upoutaly, což des Grieuxe pobouří, a tak vstoupí dál a prohlédne konečně její povahu. Nechápe, jak mu mohla poslat Duvalovu milenku. Manon mu vysvětlí, že chtěla, aby ho na chvíli povyrazila, že ona žádá jen věrnost srdce. Des Grieux v tom vidí pouze lehkomyslnost, ne nevěru, přestože ví, že ona s ní asi počítala. A tak Manon vezme peníze, které jí dal Duval mladší, a společně s des Grieux chtějí uprchnout.

Vtom ale Marcela přinese dopis od Tiberga, který mu píše, ať se na Manon nezlobí a ať s ní zůstane v jeho bytě – tak že se mu nejlépe pomstí – on že ho zatím nějak zabaví. Byla to však léčka – zanedlouho přijde Tiberge i s Duvalem, který je přistihne u sebe doma. Na základě toho odvede Manon i rytíře policie, každého do jiné cely…

7. obraz: Manon je vezena ve voze s trestankyněmi na nucené práce do Mississippi. Sinelet, synovec velitele výpravy, požádá strýce, jestli by Manon nemohl mít, že takové krásné dívky je škoda. Ten mu vyhoví, a tak Manon dostane více svobody. Je však zesláblá a nemocná – téměř umírá. Tiberge využije svého postavení a řekne, že Manon a des Grieux jsou manželé, čímž mu pomůže dostat se k ní. Manon je však nemocná a téměř nevnímá. V okamžiku smrti dá však rytíři důkaz své lásky. Rytíř des Grieux spáchá sebevraždu, Tiberge prosí Boha, aby mu odpustil.

Jazyk:

• Spisovný, archaismy (krinolíny, rytíř,…)

• Tropy:

  • Metafora: Manon je růže, hozená do kostela, Mé srdce hoří pro vás plamenem,…

  • Přirovnání: Váš rytíř je jak zmoklá slepice, …Mé pero plouží se jak stín,…Jak ti staří mniši,…

  • Hyperbola: …jste nejhezčí dívenka na světě,…, …Což nejste celý můj život?,…

  • Epiteton: maltánský kříž, cáry bídných rolet, sladká hříšnice, ve mně se bouří hněvem cit,…