Vývoj české meziválečné prózy

Expresionisté

• O krizové situaci mezi válkami – odcizení, osamění, strach, skepse, rezignace

• Pitva autora, ne hrdiny – rozdíl od psychologické

• Nechutné, plné hnusu, sexu

• Organizované v Brně kolem časopisu Host

• Subjektivní svět člověka je jediná pravá realita

Jan Weiss

• Ve svých fantastických románech chtěl tlumočit pocit osamění a odcizení člověka ve společnosti, po 2. SV psal sci-fi

• Dům o tisících patrech – tyfem nemocný voják se v horečnatém snu převtěluje do postavy neviditelného mstitele Petra Broka a prochází světem – obrovskou budovu, kde vládne zrůdný despota Müller, který zotročuje lidstvo

• 30. léta – psychologické a fantastické prózy – Spáč ve zvěrokruhu

Ladislav Klíma

• Jeho dílo bylo rozptýleno do záznamů, soukromých dopisů a rukopisů a teprve po jeho smrti vydáváno

• Utrpení knížete Sternenhocha – o muži, který si o sobě myslí, že je "nadčlověk", ale ve skutečnosti to je manželka, deníková forma

• Traktáty a diktáty; Svět jako vědomí nic – obojí filozofické texty

• Slavná Nemesis a jiné příběhy – opět "nadžena" – sexuální ovládání likvidace duševně i tělesně (sadomaso)

Richard Weiner

• Bez idealismu a sebeklamu – není východisko z krize, velmi opravdová próza; experimentuje s jazykem

• Lítice – soubor povídek, píše po návratu z fronty; hrdinové jsou vojáci, totální pocit osamění a opuštění; otázky po smyslu života, osudu

Ruralisté

• O vztahu k zemi, k půdě, význam má rodina, její tradice, víra (rodinná, konzervativní)

• Venkov (dobré, jisté, formuje pozitivně) X město (špína, zlo, nevíra)

• Život zobrazen přesně tak, jak je, není zidealizován

František Křelina

• venkovský učitel; po válce zatčen a uvězněn na 12 let kvůli nepolitičnosti, potom se živil jako dělník; začínal jako básník

• Hubená léta, Hlas kořenů, Amarů, syn hadí – romány

Václav Prokůpek – Baba

Nepravidelnost větné stavby

Odchylky, které nepovažujeme za chyby

• Elipsa (výpustka)

• vynechání větného členu (slova), které náleží do schématu, ale nebrání srozumitelnosti, používá se hlavně v dialogu, konverzaci

• např. Nevím, co (mám dělat) dřív.; Zítra musím (jet) do Prahy.; Vlak odjíždí v deset (hodin) patnáct (minut).; Umíš (hrát) na kytaru?

• Apoziopéze (přerušení)

• Nedokončení výpovědi je časté v běžném hovoru, značí se několika tečkami, pomlčkou

• např. Jdi do…; Běž, nebo tě…

Odchylky, které považujeme za chyby

• Anakolut (vyšinutí z větné vazby)

• začátek větné konstrukce, přerušení a přechod k jiné konstrukci

• např. ŠPATNĚ: Člověk často, když dělá nějakou práci poprvé, nejde mu dobře. ⇒ SPRÁVNĚ: Když člověk dělá nějakou práci poprvé, práce mu často nejde dobře.

• Zeugma (zanedbání dvojí vazby)

• dva větné členy, z nichž každý z nich vyžaduje jinou vazbu, se spojují společnou vazbou

• ŠPATNĚ: Učili se nasedat a sesedat z koňů. ⇒ SPRÁVNĚ: Učili se nasedat na koně a sesedat z nich.