Vývoj spisovné češtiny

- vznik české terminologie a jazyka umělecké prozy a poezie

- „Slovník česko – německý“

- některá slova přejímal z ruštiny (jablko, příroda), z polštiny (obřad, předmět),

- některá slova si sám vytvořil (leden, únor.., uhlík, výrobek)-některá se neujala (otazník=tázanec)

• g) 2.pol.19.stol.

- rozvoj jazyka, školství (1882-osamostatnění české univerzity), pronikání češtiny do úřadů, škol, rozvoj publicistiky

- umělecká literatura – májovci (J.Neruda, V.Hálek), ruchovci a lumírovci (J.S.Čech, J.V.Sládek, J.Vrchlický), modernisti (J.S.Machar, O.Březina, K.Hlaváček, A.Sova), anarchistický buřiči (F.Šrámek, K.Toman)

• Jan Gebauer – jazykovědec

- revize kodifikace jazyka Dobrovského, ale dost archaická

- autor prvních „Pravidel českého jazyka“

• h) od roku 1918-vznik Československé republiky

- nové funkce češtiny ve veřejném životě a literatuře

- časopis Naše řeč

- Pražský lingvistický kroužek

- za protektorátu – nové nebezpečí, čeština vytlačována z úřadů díky němčině

- po 2.sv.válce – zdokonalení péče o jazykovou kulturu, Ústav pro jazyk český ČSAV

- součastné odborné časopisy: Slovo a slovesnost, Naše řeč, Listy filologické, Český jazyk a literatura

HUSOVA REFORMA ČESKÉHO PRAVOPISU

• kazatel, jazykovědec

• odstranil spřežky a navrhl diakritická znaménka

• patří mezi první jazykovědné puristy

• O českém pravopisu – nejstarší pojednání o fonetice některého z živých evropských jazyků

• do Husovy doby čeština používala spřežkový pravopis – ten k zápisu určitých hlásek využíval dvou nebo tří písmen, spřežek (czas = čas)

• spřežkový pravopis se mísil s tzv primitivním pravopisem, který některé hlásky vůbec nerozlišoval (psané c mohlo znamenat c, k nebo taky č)

• Hus chtěl jazyk zjednodušit pro lidi, kteří nebyli vzdělaní

• zavedl rozlišovací znaménka

• tečky – měkkost souhlásky (později háček)

• čárka – délka samohlásky

• zůstaly dvě spřežky – ch a dž