Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Ztráta paměti

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (17,6 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Vypravování na téma Ztráta paměti (2016) k maturitě
Ondřej Konečný 2016 Zadání 6: Ztráta paměti Zpracování: vypravování o událostech v Erikově životě, které vedly ke ztrátě paměti Je krásná jarní neděle. Obloha je bez jediného obláčku, stromy a keře se zelenají a ptáci zpívají. Ležím na lehátku na naší zahradě. Cítím čerstvě posekanou trávu a voňavé květiny kolem mě. Na houpačce smutně sedí kluk. Neznám ho. Trochu mě to děsí. Koutkem oka zaregistruji svou půvabnou ženu a naši dceru, které právě chystají maso na grilování. Vstávám z lehátka a beru tác s masem a opatrně pokládám maso na rozpálený gril. Za pár minut je jídlo hotové. Jsme všichni u stolu, i neznámý chlapec, pomodlíme se a s chutí začínáme jíst. U stolu mluvíme o všem, co se přihodilo tento týden. Přidáváme si výtečné maso. „Tati, to maso se ti fakt povedlo!“ chválí mě dcerka. „Anetka má pravdu. Dneska se ti to, zlato, opravdu povedlo,“ dodává má žena, „mohla bych zase příští týden koupit maso a ty bys ho zase ugriloval.“ navrhuje. „Nemám s tím vůbec problém, miláčku.“ usměvavě odpovídám. Zčervená a já ji políbím na tvář. Neznámý chlapec vstane od stolu a jde opět na houpačku s hlavou skloněnou. Najednou mi začal v kapse vyzvánět telefon. Říkám si, proč mě nemůžou nechat na pokoji aspoň jeden jediný den. Zvednu ho a ptám se, kdo volá. Volá mi šéf, že akutně potřebuje mou pomoc v kanceláři, která je úplně na druhé straně města. Povzdechnu a slíbím, že přijedu do půl hodiny. „Kdo ti volal?“ ptá se žena. „Šéf. Musím hned do kanceláře.“ Smutně se na mě podívá a po pár vteřinách rozčíleně zvolá: „Já bych ho…“ utnu její slova, neboť dcera se nachází poblíž nás. „No nic, tak běž. Budeme tě čekat.“ Loučím se s rodinou a nastupuju do auta. Nastoupil i neznámý kluk. Z nějakého důvodu s ním nemůžu mluvit. Nevím proč. Bez dalšího přemýšlení vyjíždím z garáže a mířím do práce. „A jsem zas tady.“ bručím si. Kluk v autě zůstal. Usmál se a zamával mi. Zamávám mu také a jdu do kanceláře. Pracuji asi hodinu a už končím a najednou se podívám z okna. Začíná se zatahovat. Vycházím z kanceláře a začíná pršet. Bude asi velká bouřka. Přeruší mě můj nadřízený a velmi mi děkuje. „Pane bože, to mi ještě scházelo!“ vykřiknu, když se zahřmí a popoběhnu k autu. V autě stále sedí neznámý chlapec. Začíná mi to připadat strašidelné. Nastartuju auto a zapínám stěrače. Okna se mi zamlžují, sotva vidím na cestu. Jedu opatrně deštěm a náhle se objevím na křižovatce. Rozhlížím se, ale nevidím žádné auto. Stále svítí červená na semaforu. Říkám si, že to risknu a pojedu. Šlápnu na plyn. Čas se najednou jakoby zpomalil. Dívám se z okna a vidím restauraci, kam chci svou ženou vzít na večeři příští víkend. Představuji si sebe a ji, jak jíme vybrané lahůdky. Žena se najednou otočí ke mně a v očích má strach. Zarazím se a otočím hlavu na pravou stranu. Vidím náklaďák, který přijíždí zprava a vráží do mého auta. Snažím se svým tělem chránit neznámého kluka, ale najednou už necítím nic. Vtom se najednou objeví záblesk. V hlavě se mi začnou vybavovat vzpomínky. Rázem mě zasáhne vlna bolesti. Ležím na lůžku v nemocnici. Vidím svou manželkou a dcerku, které pláčou a obě mě drží za ruce. A lékaře, který se podívá do mých očí a smutně mi oznámí, že v autě zemřel můj syn.

Témata, do kterých materiál patří