1.Otec Goriot

1) OTEC GORIOT – Honoré de Balzac

Honoré de Balzac (1799-1850) – hlavní představitel francouzského realismu. Pocházel z venkova a do Paříže přišel nikoli studovat práva, jak si přál otec, ale aby si vydobyl slávu spisovatele. Zpočátku psal dobrodružné „černé“ romány, které později zavrhl. S úmyslem vydávat klasiky si pořídil tiskárnu, ale dostal se do dluhů, které splácel svým psaním. Úmorná práce podlomila jeho zdraví a byla příčinou předčasné smrt. Napsal 97 knih, z původně 127 zamyšlených. V neobyčejně rozsáhlém díle vystihl přelom dvou společenských epoch, feudalismu a kapitalismu. Podle vlastních slov v něm chtěl představit všechny lidské typy a společenské vrstvy, zachytit nejrůznější životní situace, charaktery mužské i ženské, způsoby života, povolání, společenské perspektivy, dětství, stáří, politiku, soudnictví, církevní prostředí, ale i války atd.

Otec Goriot je románem z cyklu Lidské komedie. Spolu se Ztracenými iluzemi a Leskem a bídou kurtizán tvoří volnou trilogii.

Druh, žánr

Druh – epika – založena na dějovosti, vyprávění příběhu

Žánr – román – příběh s bohatým dějem, četnými epizodami a mnoha postavami; hrdinové procházejí vývojem.

Téma

Ukazuje morální úpadek francouzské společnosti, kde hlavní roli ve společenských vztazích hrály peníze, ukazuje vliv majetku a společnosti na utváření charakteru člověka.

Kontrast

Je zde patrný kontrast mezi jednotlivými vrstvami společnosti (otec Goriot - žije v bídě, v průběhu příběhu se jeho materiální stav kvůli jeho dcerám stále zhoršuje, nakonec umírá v naprosté bídě; Goriotovy dcery - žijí na vrcholu pařížské společnosti, navštěvují večírky, nosí luxusní šperky, avšak neustále "ždímají" peníze ze svého otce)

Prostředí, doba

Prostředí – Paříž – autor zde používá velmi přesných popisů osob, společenských vztahů a místa, kde se děj odehráváDoba – první polovina 19. století

Stručný děj

Na začátku nás autor seznamuje s obyvateli penzionu Vauquerové, kde se odehrává takřka celý děj. V průběhu děje se také ve vzpomínkách seznamujeme s osudy otce Goriota, bývalého úspěšného výrobce nudlí, který miloval své dcery a jako věno jim daroval každé polovinu svého majetku a sám doufal, že se udrží v jejich přízni, avšak byl zavržen svými zeti a později i svými dcerami a tak se uchýlil do penzionu a postupně si snižoval vlastní penzy, když k němu chodily dcery pro peníze. Do penzionu se přistěhoval Evžen, který je bratrancem vysoce postavené vikomtesy de Beauséant, která mu "otevře dvířka" do pařížské společnosti. Další zajímavou a důležitou postavou je Vautrin, který je pro všechny tak trochu tajemný, protože nikomu neprozradí, v čem podniká. Evžen nemá peníze a je vypovězen ze salonu hraběnky de Restaud, protože se zmínil o jejím otci před jejím manželem. Student poznává, jak dcery vykořisťují svého otce, který jim dává i zbytky veškerého svého zbylého majetku, a pozoruje kontrast mezi životem otce a dcer, které jej navštěvují, pouze pokud potřebují peníze. V této chvíli si začíná uvědomovat úděl otce Goriota, kterým jinak všichni v penzionu pohrdají a dělají si z něj legraci. Seznamuje se s druhou Goriotovou dcerou, a zamiluje se do ní. Ovšem přichází finanční krize a Vautrin odhaluje Evženovi prohnilost společnosti a nabízí mu, že mu pomůže za určitou částku k majetku (nechá zabít bratra Viktoríny Tailleferové - další obyvatelky penzionu, která je do Evžena zamilována a zdědí po bratru velké jmění). Ovšem Evžen je nezkažený a čestný a nechce o Vautrinově nabídce ani slyšet a Vautrinovi nevěří. Pod nátlakem finanční krize se však pomalu, takřka nevědomky, sbližuje s Viktorínou a Vautrin tedy objedná pro jejího bratra zabití ve vyprovokovaném souboji, avšak Evžen se dovídá o opětované lásce Delfíny a plánuje se přestěhovat do nového bytu (spolu s otcem Goriotem), který pro něj Delfína připravila. Nadchází zlomový den příběhu a mladý Taillefer je zabit, avšak pro Vautrina přichází policie a čtenáři se odhaluje jeho zločinecká a galejnická minulost; Vautrin byl udán jednou obyvatelkou penzionátu - slečnou Michonneauovou - která je ostatními strávníky vypovězena spolu se svým "přítelem" Poiretem. Zde je zajímavý úkaz - na začátku Bianchon praví Vautrinovi o slečně Michonneauové: "Vždycky mě zamrazí, když spatřím tohohle starého netopýra. Studuji systém Gallův a shledávám u ní hrbolky Jidášovy."Vlastně upozorňuje na zrádné rysy jejího charakteru, které se opravdu Vautrinovým udáním potvrdí. Dále nastává den, kdy se má Evžen spolu s otcem Goriotem odstěhovat, avšak k otci přichází obě dcery a stěžují si na svoji majetkovou krizi a neštěstí v manželství, nakonec se obě pohádají a vzájemně uráží a otec Goriot je po jejich odchodu stižen mozkovou mrtvicí při vyřizování majetkových vztahů svých dcer. Nakonec žádná z dcer pro své rodinné problémy (Anastázie) a pro ples ve vyšší společnosti, kam ji zavede Evžen, a poté pro nemoc (Delfína) svého otce nepřijde v jeho smrtelné hodině navštívit a otec Goriot dojde k poznání, že špatně vychoval dcery, které jej nemilovali, milovali pouze jeho peníze a dcery proklel. U Goriota se střídají Evžen a Bianchon, ale nakonec starý obchodník v naprosté bídě umírá. Příběh otce Goriota a Evžena de Rastignaca končí na hřbitově, po pohřbu, který zaplatili Evžen a Bianchon, když jim zeťové odmítli pohřeb zaplatit, a Evžen vyhlašuje prohnilé společnosti výrokem: "A teď, kdo z koho!"