Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Težká hodina

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (22,49 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Težká hodina 1) Osobnost autora Jiří Wolker byl básník, teoretik proletářského umění. Narodil se v roce 1900 v Prostějově. Jiří Wolker pocházel z dobře situované měšťanské rodiny bankovního úředníka v Prostějově. Zde vystudoval gymnázium a na přání otce odešel na práva, ale mimo to se zapsal na některé přednášky na filozofické fakultě. Rodinné prostředí Jiřího Wolkera bylo naplněno kulturou a také profesoři prostějovského gymnázia podporovali Wolkerovy umělecké sklony. Byl všestranně nadaný - literárně, výtvarně i hudebně. Už na gymnáziu publikoval ve studentských časopisech, Kromě toho byl nadšený Sokol a skaut. Jiří Wolker byl členem Literární skupiny a Devětsilu. Zde také získal přátelství se svými vrstevníky - začínajícími básníky a literáty. Zdraví Jiřího Wolkera nebylo od dětství pevné, proto rodina usilovala o jeho pobyty ve skautských táborech a u moře. Za pražských studií u něho propukla tuberkulóza. Opakovaný pobyt u moře, ani léčení ve Vysokých Tatrách mu nepomohly. Jiří Wolker zemřel ve věku 24 let doma v Prostějově v roce 1924. Jiřího Wolkera potkal osud všech výrazných básníků, kteří zemřeli velmi mladí. Stal se ztělesněním jednoho směru poezie, protože jej nestačil nahradit jiným. Tak se z Wolkera stal symbol proletářské poezie dvacátých let. Mezi jeho významná díla patří Host do domu, Svatý kopeček, Těžká hodina, Mladistvé práce veršem, Polární záře atd. 2) Druh, žánr Druh – epika ( někdy lyricko – epické básně) Žánr – básnická sbírka ( sociální balady a proletářské básně) 3) Kritické ohlasy Těžká hodina se zařadila mezi nejznámější sbírky proletářské poezie. 4) Téma Snaha proměnit svět k lepšímu. Upozornění na bídu a těžkou práci dělníků. 5) Prostředí, doba Prostředí – často dělnické prostředí Doba – není přesně určeno, za doby revoluce, válek ( 20. léta 20. století) 6) Stručný děj Těžká hodina – Tato báseň je věnována A.M. Pišovi, byl to Wolkerův přítel, literární kritik a socialista. Básník je zklamán ze života, měl spoustu idejí, ale nezrealizoval je, je smutný, skeptický, má "těžkou hodinu". Báseň popisuje přeměnu chlapce v muže. Zatímco chlapec sní, má své ideály, muž musí pracovat, za muže mluví čin. Autor je přesně na hraně. Základním tématem básně je proměna chlapce v muže. Zobrazuje období dospívání porovnáváním rozdíly mezi chlapcem a mužem. Celá sbírka je v podstatě ovlivněna autorovými prožitky a názory na tehdejší situaci. V této básni se básník loučí s dosavadním pohledem na svět. Přišel jsem na svět, abych si postavil život dle obrazu svého. Balada o nenarozeném dítěti – Dva chudí milenci nemohou mít z finančních důvodů dítě, ač ona by jej strašně chtěla – muž zde zobrazuje tu racionální stránku, která si problém uvědomuje. Milenci si vyšli za město na louku a milovali se. Žena však nečekaně otěhotněla, a když to žena zjistí, rozhodne se společně s partnerem, že bude lepší, když si dítě nechá vzít, protože nemají peníze, aby uživili tři hladové krky. Žena svého rozhodnutí tuze lituje, nicméně jej vidí jako nutné zlo. Tato balada zobrazuje sociální problém doby – chudí si nemohou dítě dovolit. Básník zde lituje, že děti, které byly počaty z velké lásky, se nemohou narodit, protože jejich rodiče jsou příliš chudí. Celý příběh je velice skličující. Já nejsem žena, já jsem hrob. Dvě oči na mně stojí jako dvě svíčky co na podzim hoří za dušičky, a nikdo se nade mnou nemodlí. I žena chce svět lepší a jinačí a žena jen pláče, když ruce na to jí nestačí. Balada o snu - Tématem je uskutečnění dělníkova snu o spravedlivějším světě. Jedná se o lyricko epickou báseň. Báseň věnovaná J.Seifertovi vypráví o mládenci jménem Jan a jeho milé Marii, kteří oba náleží do dělnické třídy. Vnímavý Jan tíživě vidí chudobu a rozdíly mezi bohatými a chudými a noc co noc se mu zdá o lepším světě. Ale ráno bylo vše pryč. Jana sen trápil a nemohl se ho zbavit. A tak se zeptal své dívky - Marie, jak by svůj sen měl zabít. . Marie mu vysvětluje, že se jí zdál sen o tom, že má muže. Když muže opravdu získala, sen se jí přestal zdát. Jedinou možností, jak se se snem vypořádat, je uskutečnit jej. Jednoho dne se rozhodne, že svůj život uskuteční cestou revoluce. V tento okamžik byl Jan zobrazen při proměně chlapce v muže – od snu přešel k činu a připojil se ke kolektivu těch, kteří trpěli sociální nespravedlností. Chtěl revoluci. Právě tím ale sen zabije. Z fabrik a podkroví dělníci jdou, mezi nimi Jan a Marie, svatí drží v rukou lilie, muži kladiva a meče, když velké sny se zabíjejí, mnoho krve teče. Musí se zabít, musí se žít, ruce jsou zbraně, srdce štít! Balada o očích topičových - Jedna z nejznámějších Wolkerových básní vůbec, protože bývala protěžovaná minulým režimem. Hlavní postava básně, elektrárenský topič Antonín, oslepne v důsledku své práce (přikládá do pece a dívá se do plamenů), jeho odkaz ho však přežívá v podobě práce a elektřiny, která usnadňuje lidstvu život. Antonín již pětadvacet let přikládá do kotle a to i v noci, kdy jiní spí. Jeho žena si všimne, že má něco s očima a Antonín za svou tvrdou práci u pece oslepne a poté umře. Zanechá po sobě ženu s dítětem. Antonínova zoufalá žena vidí příčinu manželova neštěstí v jeho nelehkém zaměstnání. Výsledek jeho těžké a namáhavé práce však po něm zůstává. Báseň končí oslavou práce, která vytváří nesmrtelné hodnoty pro všechny lidi. Antonín rukama, jež nad oheň ztuhly, přikládá plnou lopatu uhlí, a že jenom z člověka světlo se rodí, tak za uhlím vždycky kus očí svých hodí a oči ty jasné a modré jak v radostná světla se rozsvěcují. *** Dělník je smrtelný, práce je živá, Antonín umírá, žárovka zpívá: Ženo má, - ženo má, neplač! Tvář za sklem - Vypráví o kavárně Bellevue, kde se schází společenská smetánka oddělená od reálného vnějšího světa. Sedí zde bohatí lidé a veselí se. Za okny se objeví tvář chudého muže, jehož pohledem se stoly změní v mramorové náhrobky, úsměvy strnou v mrtvolné tváře. Takto odsuzuje vyšší třídu. Jeho odraná tvář upozorní boháče na rozdílnou situaci "tam" a "venku". Jeho pohled jakoby se proměnil v dýku a

Témata, do kterých materiál patří