Težká hodina

Pohřeb - Vypráví o Anežce Skládalové, která ve věku 69 let podlehla dlouhé nemoci, a jejím vnukovi, který provází babičku na hřbitov a doufá, že bude moci zemřít hrdinně a při boji za dobrou věc a ne bezmocně. Nechce zemřít doma, ale v boji za slávu světa. Wolker už asi cítí první příznaky tuberkulózy a touto básní vyjadřuje naději, že bude schopen se s nemocí poprat a žít dál, protože je plný ideálů a nadšení.

Tři sta dní, babičko, srdce tvé protrpělo, když po kapkách z tvého těla odcházelo, dej, ať nezmírám jako ty na posteli v propadlé světnici, chci zemřít jak voják s bodlem a ručnicí, do srdce raněný granátem. Neboť jdu do boje, babičko moje, pro slávu světa tohoto.

Mirogoj - Mirogoj je hřbitov v Záhřebu, kde je spoustu mrtvých z války. Autor přemýšlí nad smyslem války a lituje ty, kteří v boji padli. Chce je všechny oživit a nějak jim pomoci. Vypráví o vojákovi, spíše o vojácích, kteří padli pro svoji vlast, často velmi zbytečně. Něco jiného je bít se za něco důležitého, ale bez rozdílu národnosti je zcela zbytečné zemřít jen z rozmaru či mocenských choutek druhých. Na mrtvé se brzy zapomene a jejich hrdinství se ztratí v propadlišti dějin.

Pověz mi, živý, Proč jsem umíral?

Fotografie - U topiče ve výkladní skříni visí fotografie. Na fotografii je vidět hlad a bída v Rusku. Básník nabádá lidi, aby ty fotografie ukázali bohatým lidem. Básník nazývá bohaté a přesycené lidi lidojedy. Tato báseň je sociálně – politicky laděná. Autor zdůrazňuje, že pokud někde na světě někdo trpí hladem, mnozí na něj umírají a druzí jsou ze stejných důvodů nuceni se stát kanibaly, pak ti, kteří jinde na světě nenuzují, ba dokonce by se dalo říci, že žijí v přepychu, a nepomohou, jsou pro svoji nevšímavost a nezájem stejnými lidožrouty. Tato nevšímavost je podle Wolkera typická pro kapitalistické státy.

Slepí muzikanti - Jeden s harmonikou, druhý s houslemi, báseň o tom, jak lze skrz hudbu vidět lépe svět. Hráli mnoha lidem, ale velice málo si vydělali.

Zatím co slepí hráli písničku veselou, tak lidem narůstaly nové a nové oči.

Černobití - Mladý voják se musí rozloučit se svojí milenkou. Válka oba změní. Autor odsuzuje válku, která ničí lidské štěstí a lásku. Voják musí odejít od své milé do války. Zatímco je pryč, milá se vdá. Básník si přeje štěstí pro všechny lidi, kteří se mají rádi.

Kázání na hoře - Řečník káže, že když budou lidé za svého života dobří, po smrti se jim dobře povede. Zároveň ale také říká, že vrazi, vojáci a nevěstky (vyvrhelové společnosti) nemusí být smutní, protože je lepší být živý a špatný než mrtvý a dobrý.

"Ten, kdo je živý, ví, že svět musí být spravedlivý. Každý má někdy srdce, i když s sebou je nenosí."

Oči – Tato báseň byla věnována malíři O. Lasákovi. Oči jsou oknem do duše, a tak jsou schopné vstřebat to nejkrásnější, ale také to nejhorší. Vše, co za celý život uvidí, putuje do srdíčka.