Težká hodina

"Nejhlubší moře lidské oči jsou, dnem svým až k srdci dosáhnou. Co v očích ztroskotá, k srdci se propadne, do srdce zaroste a srdce ovládne, ..."

Jaro – Na básníka leze jaro, všímá si děvčat…

Báseň milostná - Vyznání, v očích se obrazí celý krásný svět, ale jak je možné, že se v tomto krásném světě stávají i špatné věci.

"... proč jsi dopustila, že dělník dnes ráno z lešení spadl a před mýma očima se zabil?"

Sloky
"...a přemoz svou bolest a nepřežvykuj ji, bys stále v boji byl a nikdy po boji." "Neb bolest přemoci je víc než trpěti."

Muž – tato báseň byla věnována jeho zesnulému dědečkovi, který zemřel na mrtvici. Dědeček umírá potichu v noci, aby nevzbudil svá vnoučata. Jedno z jeho vnoučat - jmenovec Jiří - se ptá, jestli bude také tak mužný, jako byl on.

Dům v noci - Uprostřed ulice stojí dům se šedesáti okny. Každé okno má svůj příběh. V každém okně bydlí někdo z dělnické třídy a žije svůj těžký život. Jen nahoře v podkroví bydlí dva milenci, které láska udržuje při životě.

Setkání - O nevěstce podobné hvězdě, její zevnějšek působí krásně, přitažlivě, ale mluví sprostě.

Nevěrná - Krásná žena slíbí muži věrnost, než odjede. Je sama na mořském pobřeží a vzpomíná na svého milého, ale vzpomínky jsou málo. Na pobřeží přijede námořník, žena je nešťastná, ale po třech dnech pláče, nakonec zapomene na svého milého a vyspí se s námořníkem. Konec básně hovoří o tom, že ženy nepatří nikomu...

Odjezd - Krajina okolo nádraží je smutná jako cizinec, který ji opouští. Vzpomínky si sice schová v hlavě nebo kufříku, ale milenku z Bakarského pobřeží musí opustit.

Milenci - Láska, fabrika a pracující ruce. Vyznání narušuje řev sirény z fabriky. Milenec se ptá své milé, jestli počká, až se špatný, tvrdý svět změní k lepšímu a on ji pak bude moci "obejmout".

Moře - Z pobytu na ostrově Krk. Vypravěč hledá šest dnů moře a nemůže ho najít. Až večer v hospodě u mola skutečně spatří moře. Naproti němu seděli u dubového stolu námořníci, barkaři, rybáři. Moře, inspirována jeho léčebným pobytem u Jadranu, vyprávějící o dělnících, námořnících a bárkařích, kteří vlastně celý svůj život věnují namáhavé práci

U rentgenu - Je to sociální balada. Jedná se zde o dialog dělníka s lékařem - trojí opakování dělníkovy otázky a lékařovy odpovědi. Poprvé vidí lékař rentgenem dělníkovy nemocné plíce poškozené těžkou prací v dolech. Nemoc však není to, co dělníka nejvíce trápí. Podruhé lékař vidí dělníkovo srdce, které chtělo milovat celý svět, nyní je však zklamané a zničené. Nakonec žádá dělník lékaře, aby prosvítil jeho tělo ještě hlouběji. Tam lékař uvidí už jen nenávist k těm, kteří mají na svědomí jeho bídu.