12. O myších a lidech

O myších a lidech

Autor: John Steinbeck

Překlad: Vladimír Vendyš

Nakladatelství: Alpress

Rok vydání: 2004 (1937)

Literární druh: epika, próza

Literární žánr: sociální novela

John Steinbeck (1902 – 1968)

• americký spisovatel a novinář

• prozaik a publicista

• představitel ztracené generace

• většinu života strávil v Kalifornii

• mnoho zaměstnání zúročil je ve své tvorbě

• pracoval na rančích, na stavbě silnic, v cukrovarech

• od 30. let se věnoval literatuře

• je nositelem Nobelovy ceny za literaturu a Pulitzerovy ceny

• byl vynikající vypravěč

• venkov je pro něj útočištěm před velkoměstem

PLÁN TÉMATICKÝ

Hlavní téma: těžká práce na farmě, založení vlastní farmy, zobrazení amerického snu X realita

Motiv:

• smrt

• přátelství

• nenávist

• rasismus

• zaostalost

• přátelství

• ochota

• nešťastná láska

Časoprostor: americký jih, údolí Salinas v Kalifronii v USA, 30. léta 20. století

PLÁN KOMPOZIČNÍ

Kompoziční výstavba:

- chronologická

- 6 kapitol

Veršová výstavba: –

PLÁN JAZYKOVÝ

Vypravěč / lyrický subjekt: er-forma (vypravěčem je autor)

Vyprávěcí způsoby / typy promluv:

• dialogy

• přímá řeč

Postavy:

• George Milton

– obětavý, pracovitý

– stará se o zaostalého Lennieho

– má ho velice rád, udělal by pro něj cokoliv

• Lennie Small

– velký a silný muž

– je mentálně zaostalý

– plachý a hodný, rád hladí hebké věci

– neumí kontrolovat svou sílu

– bezmezně věří Georgovi a poslouchá ho na slovo

• Curley

– syn majitele ranče

– hrubý

– nevěří své ženě, hlídá ji

• paní Curleyová

– hezká a vyzývavá žena

– svého manžela nemiluje

• Crooks

– černoch

– je inteligentní, ale kvůli barvě pleti je odstrkován

Jazykové prostředky (a jejich funkce) / řeč:

- jednoduchý jazyk

- hovorový jazyk

- spoustu slangových výrazů

- přímá řeč

- nespisovné výrazy (hodnej, děcko)

- rozkazovací věty

- epizeuxis

Tropy a figury a jejich funkce: viz výše

Ukázka textu:
Uškubla hlavou na stranu, a Lennieho prsty se jí na vlasech sevřely a nechtěly pustit. „Pusťte! Tak už pusťte!“
Lennie se vyděsil. Obličej se mu zkroutil. Vtom zaječela, a jeho druhá ruka jí přikryla ústa a nos a sevřela se. „To ne, prosím vás,“ žadonila.

„Nechte toho, prosím vás. George se bude zlobit.“
Škubala se mu divoce pod rukama. Nohama tloukla do sena a hleděla se mu vykroutit; zpod ruky mu vycházelo zastřené ječení. Lennie se hrůzou rozplakal a začal ji prosit: „Jé! Tohle mi prosím vás, nedělejte. George pak řekne, že jsem něco proved. A nedovolí mi opatrovat králíky.“ Pohnul trochu rukou a z jejích úst vyšel chraplavý výkřik. Tu se Lennie dohřál. „Nechte si to už! Jenom mi neječte! Ještě mě přivedete do maléru, tak jako to říkal George. Nechte toho už přece!“ Ale ona sebou škubala dál a v očích měla šílenou hrůzu. Zacloumal jí proto; měl už na ni vztek. „Přestaňte mi ječet!“ A zacloumal jí; její tělo sebou plesklo jako ryba. A už se ani nepohnula, neboť Lennie jí zlomil vaz