16. Bylo nás pět

– rodiče vlastní cukrárnu

• rodiče Bajzovi

– tatínek přísný a laskavý, pro Petra vzor, obchodník (vlastní koloniál)

– maminka hodná a rozumná žena

• Kristýna

– služka v rodině Bajzových

– bláznivá, všemu se směje

– veselá a rozverná

– často se škádlí s Péťou

– má přezdívku Rampepurda (pochází z Rampuše)

• pan Fajst

– milovník starých mravů

– kontroluje, jestli hoši zdraví

– nadává na mládež

• Vařekovi

– příbuzní Bajzových

– lakomci, jsou závistiví

– hodně vyniká maloměšťactví

Jazykové prostředky (a jejich funkce) / řeč:

- úžasné jazykové zpracování = jazykové mistrovství

- komika textu spočívá v tom, že P´ta se snaží psát spisovně, ale mísí slova knižní, archaická, hovorová

- hovorový jazyk

- dětská mluva

- knižní mluva – pravili jsme, načež, pročež

- expresivní výrazy – kulit, vočadla

- obecná čeština

- nářečí – prauda, kořalka, doučata

- mnoho germanismů – šamstr = nápadník, kvelb

- francouzská mluva – vychovatelka Otakárka

- archaismy

- chlapecký slang – „Ty kluku špatná!“, „To není prauda pane Fajst!“

- někdy až vulgarismy

- školská mluva (příjmení a pak jméno)

- humorné prvky chlapecké mluvy (špatný slovosled)

- kostrbaté větné konstrukce

- zkomolená slova – piliár, cikáro

- stereotypy ve způsobu řeči – Šel jsem do školy.

- nespisovnost – brejle

- personifikace – psové kradli

Tropy a figury a jejich funkce:

–

Ukázka textu:

My jsme se divili a pravili jsme: „Nehoupej nás,“ ale Éda se dušoval, že je to prauda. A pravil, že jednou šel pan Fajst kolem Štverákova krámu a právě se natrefil k tomu, že ti dva psové kradli, a pravil: „Tohle je mi pěkná věc.“ Načež šel ihned ke Kemlinkom a pravil, pěkné věci jsem viděl, pane Kemlink.

Pan Kemlink pravil: „To není prauda, pane Fajst, náš Pajda není takový, aby kradl, to by vypadalo, že mu nedáme najíst.“ Ale pan Fajst jináč nedal, pročež mu pan Kemlink pravil, že pan Fajst závidí psům buřty, jelikož by je nejraději sežral sám.

Pan Fajst děsně zčervenal a pravil: „To mám za svou dobrou vůli,“ a šel pryč. A tak jsme šli a porád si povídali a Pajda věděl, že mluvíme o něm, a skákal a silně štěkal a točil se dokola a my šli k Jirsákom. Pan Jirsák měl brejle a šil čepice a pravil: „Pěkně vítám, mladí páni!“ a už nic neříkal. Pajda si k němu čuchl a vrtěl ocáskem a pan Jirsák pravil: „Ty kluku špatná!“ a usmál se.

Kontext autorovy tvorby:

• dílo bylo vydáno v nejtěžším období autorovy tvorby, před odjezdem do Terezína

• kniha vyšla posmrtně

• autobiografické prvky

• zachycuje svět Poláčková mládí v Rychnově dětskýma očima

• vyprávění epizod pětičlenné klukovské party

• nejde vždy o pět stejných účastníků, ale vždycky jich bylo pět, někdy se počítá pes

• kluci zažívají klasické příběhy