17. František Hrubín - Romance pro křídlovku

Terina - patnáctiletá dívka z maringotky od kolotoče, je velmi citlivá, upřímná, téměř dětsky naivní, bezprostřední

Viktor - také žije u kolotočů; chce si Terinu vzít za ženu

Tonka - starší žena; svádí Františka

Františkův dědeček - starý muž; umírá a František u něho bdí

Děj:

Romance pro křídlovku je lyricko-epická báseň, která je rozdělena do několika kapitol, blížících se deníkovému záznamu. Děj není lineární. Prolíná se zde několik časových rovin a spousta z nich se potýká na hraně vize a reality. Každá kapitola má ve svém záhlaví přesné datum (např. dnes v noci, 28. srpna 1930).

Hlavní postavou je zde mladičký dvacetiletý František, nesoucí autostylistické prvky, jenž se ocitá na prahu dospělosti.

Do jeho života poprvé zasáhne energická láska i nemilosrdná smrt.

Do Lešan, které tvoří ústřední místo básně, přijede toho času pouť a s ní dívka od kolotoče a ze žluté maringotky, patnáctiletá Terina. František se do ní na první pohled zamiluje. Společně se projíždějí na kolotoči za přísného dohledu Viktora, chlapce od střelnice, který ji má také velice rád. Poslední noc před odjezdem pouti si najdou své místečko mezi hluchavkami. František se pokusí Terinu políbit, ale ta se od něj odkloní a zeptá se, zda nemá dívku. František odpoví, že ne, ale v ten okamžik mu hlavou proletí záblesk vzpomínek na živelnou dívku Tonku, s kterou se celé léto scházel a v peřejích řeky si s ní užíval milostných hrátek. V porovnání se současným citem k Terině si ale uvědomuje, že Tonka byla pro něj pouhým rozptýlením, chtíčem, nikoli však upřímnou láskou. Vzpomínka na ni je pro Františka nyní dosti odpudivá a zahání ji.

Mezitím se musí také ale starat o svého nemocného dědečka, který je po mrtvici a stále blouzní. Františka nepoznává. Vidí osoby, které jsou již dávno po smrti a František si na ně musí hrát a odpovídat za ně. Zmatený dědeček se také neustále dožaduje cesty domů, neuvědomujíc si, že doma je. František tedy chodí s dědečkem na procházky a s každým návratem do jejich světnice mu řekne, že na cestě domů budou pokračovat zítra. Snaží se dědečkovi jeho stáří a nemoc co nejvíce zpříjemnit a co nejlépe se o něho starat. Z počátku mu péče o dědečka nevadí, dokonce jej i někdy baví ta hra na jeho dávno zesnulé příbuzné, s příchodem Teriny však začíná vnímat onu „purpurovou stěnu své mladé krve“ mezi jím a dědečkem, jenž ho táhne jinam.

Když přijde domů 27. srpna opojen láskou z poslední krásné noci s Terinou, dědeček mu ale řekne: „To jsi ty, Františku?!“ Po více jak měsíci pozná svého vnuka. Krátce na to však skoná. František se najednou ocitá na hraně svých pocitů. Z jedné strany cítí chlad a žal ze ztráty, z druhé neskutečnou touhu po lásce k Terině. Motiv tohoto pocitu se v básni několikrát periodicky opakuje.