19. Audience

AUDIENCE – VÁCLAV HAVEL

1. LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT

• 28. září 1938 – Mnichovská dohoda, 16. března 39 – Protektorát Čechy a Morava

• 1945 – Košický vládní program (závislost na SSSR, zákaz pravicových stran)

• Skupina 42 – básníci (Ivan Blatný, Jiří Kolář) – existencionalisté

• 1948 – Únorový převrat (demise 12 ministrů, podepsána Benešem na nátlak Gottwalda

• Socialistický realismus, oslavná/agitační poezie

• 50. léta – čistky ve straně, opozici, církvi, zavádění cenzury, monstrprocesy (Milada Horáková, Rudolf Slánský…)

• Smrt Stalina (1953) destalinizace, „socialismus s lidskou tváří,“ reformní komunisté

• Alexander Dubček – nejvyšší tajemník KSČ, Ludvík Svoboda – prezident

• Pražské jaro – rozkvět kultury, zrušení cenzury, vznik časopisů (Host do domu), demokratizace

• Manifest 2 000 slov (Ludvík Vaculík) – kritika KSČ, inspirace Gándhím

• Zvací dopis, 21. 8. 1969 – invaze vojsk Varšavské smlouvy, upálení Jana Palacha (16. 1.) a Jana Zajíce (25. 2.)

• Normalizace, 1975 – konference v Helsinkách Charta 77 (Patočka, Havel, Hálek)

• Absurdní drama (Havel – Audience), divadla malých forem (Semafor, Divadlo Járy Cimrmana), Karel kryl, bytová divadla (Pavel Kohout)

• Oficiální lit. (navazuje na socialistický realismus) X neoficiální lit. = exil (Hlas Ameriky, Svobodná Evropa, Sixty-Eight Publishers, Index – politický, Arkýř – eseje v Mnichově, Poezie mimo domov – Kryl v Mnichově) samizdat (edice Expedice – Havel, Petlice – Ludvík Vaculík, Popelnice – Gruntorád)

• Prvky postmodernismu spíše potlačeny (např. Morčata) – jeho rozvoj až po revoluci

• Další divadla malých forem: Semafor (Jiří Suchý,), Na Zábradlí (Václav Havel)

• 17. 11. 1989 – Sametová revoluce

• Absurdní drama: avantgardní divadelní směr, převážně od 50. let, nesmyslná skutečnost, pocity bezmoci a ztráta schopnosti dorozumívat se, dialog, ale beze smyslu, černý humor, neustálé opakování frází (Samuel Beckett)

• Soc. realismus: po r. 68 navazuje, ale mohou vydávat i autoři, kteří režimu pouze neodporovali, nebo se veřejně distancovali od svých názorů z 60. let (Bohumil Hrabal)

• Postmodernismus: spíše v zahraničí, odmítá jednu pravdu, význam, reakce na změny, globalizaci…

• Existencialismus: člověk osamocený vhozen do světa, naprostá svoboda i zodpovědnost, podstata člověka

DALŠÍ AUTOŘI OBDOBÍ

• Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak – Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem

• Milan Kundera – Žert

• Jan Otčenášek – Romeo, Julie a tma

• Ludvík Vaculík – Morčata

AUTORŮV ŽIVOT A DÍLO

• Dramatik, esejista, disident, divadelní technik, práce v pivovaru, v 60. letech vystudoval dramaturgii

• 69 – obviněn z podvracení rep. a za své názory a dramata nesměl publikovat

• Založil samizdatovou edici – Expedice, spoluzaložil Chartu 77 (hlavní mluvčí), spolupracoval s exilem

• Sledován StB a opakovaně vězněn, petice Několik vět a Občanské fórum v r. 89, vedl revoluci, prezident

• Experimentální tvorba – absurdní dramata – obraz doby, krize mezilidských vztahů a komunikace, degradace jazyka, opakování promluv i scén (postavy si nenaslouchají), později i situace disidentů (alter ego – Ferdinand Vaněk - Vernisáž)

• Zahradní slavnost – rodiče nepoznávají syna, ten se změnil v byrokrata, ovládl prázdný jazyk a fráze

• Moc bezmocných – esej o tom, jak lidé mohou přispívat ke spol. změně

• Dopisy Olze – dopisy manželce z vězení